|
|
|
dlúhý adj., komp. delí, delší dial. též dlhý adj. 1. (o hmotném) dlouhý, mající velký rozměr v podélné ose; (o pozemku ap.) táhnoucí se do délky 2. (o živém ap.) dlouhý, tj. vysoký, nápadně vzrostlý bot. dlúhá kopřiva kopřiva dvoudomá (Urtica dioica L.), kopřiva nápadná výškou lodyhy a listy protáhlého tvaru bot. dlúhý galgan v. galgan bot. dlúhý kořen odrůda vinné révy nápadná délkou kořene (?, sr. střhn. langwein) bot. dlúhý mír v. mír bot. dlúhý muškát v. muškát bot. dlúhý podražec podražec (Aristolochia longa L.), zvl. samčí rostlina 3. (o okrouhlém) dlouhý, protáhlý bot. dlúhá tykev tykev lahvovitá (Cucurbita lagenaria L.), tykev s plodem nápadně protáhlého tvaru 4. (o oděvu) dlouhý, sahající téměř k zemi 5. jak ap. dlouhý, měřící 6. (o území ap.) rozlehlý 7. (o čase) dlouhý, zahrnující velký úsek 8. (o ději ap.) dlouhý, dlouho trvající na dlúzě dlouho, (po) dlouhou dobu 9. (o stavu, jevu ap.) dávný, dlouho existující 10. (o výčtu) dlouhý, obsáhlý 11. rétor. dlúhá řěč nevhodný projev (?; sr. SSL 1,138 a 3,52) 12. trvalý Též jm. osob., míst. a pomíst. Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024). 
dlúhý, dial. dlhý, adj., dlouhý, lang, stsl. dlъgъ longus, z dьlg-. Kompt. tvaru jmenného delí, tvaru složeného delší atd. je z koř. del-, v. delí. — Anebo byl kámen přieliš dluh, anebo přieliš tlust Kruml. 72b. Vzem dlhy (kyj) Baw. 60, dlouhý kyj; hrdlo dlhe AlchAnt. 23b. — Dluhy czaſ AlxM. 5, 7, potom po dlvheem ċzaſu KřižB. 84a; to rytírské kratochvílé postá dosci dluhe chwile AlxB. 5, 8; po dluzi hodynye EvOl. 54a, po dlouhé hodině, dlúzí z dlúziej; (lidé), ješto sú sobě dluhe dny slibovali, inhed zemřeli Alb. 72b, dlúhé dni, dlouhý věk. Oheň dlhy AlchAnt. 61a, dlouho trvající; dlha cesta t. 24a. Takž ona (dva zrádcové) své děnie dluhe (ot)ložista AlxBM. 5, 30, děnie dlúhé, váhavé. — Adverb. dlúho: zda mníš, by v téj čcti stál dluho Jid. 134; že běchu dluho u moři pluli AlxV. 594; Jesus Kristus dluho trpěl Alb. 4b; ktož dluho prodlije zpověd Kruml. 182a; jako dluho quam diu ŽWittb. 12, 2; dluho czakayuczi longanimis ŽGloss. 102, 8, ŽWittb. tamt.; przewelmi dlho AlchAnt. 59a; to sě je tak dluhy (sic) dlilo Pass. 171. — dlúzě: kořen dlauze po zemi se táhne Háj. herb. 298a; ( s. Augustin) velmě dlużie (sic) otázku přěmietá HusPost. 80b, dlouze, obšírně; — na dlúzě: s nížto s’ bydlil zde na dluzye Hrad. 122b, dlouho; nemóžeš na dluzye trvati AlxV. 1958; ten boj postá na dluzye t. 1642, potrval dlouho; nesnadno s tiem móž čistota tráti na dluze Štít. uč. 44a; nikdy ho (mladého rádce) netrp na dluzie NRada 449; na dluzie prodlé sě dni in longum Ol. Ezech. 12, 22, na dluze se prodlejí dnové Kladr. tamt.; oppos. na krátcě, v. t. — V příjmení: Dlúhý PoprR. 39, Johannis Dluhi TomZ. 1393 n 314. — Ve jm. místních: Racek z Dluhe Poř. 1401 (105); In villa Dluha hornij t. 1446 (153); de Dluhewssy DeskDE., Dlúhá ves; de Dluhewsy TomZ. 1494 h 158; Piesek, Dluhy most et Lhota Reg. II, 1291. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dlúhý adj. = dlouhý Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|