|
|
|
časný adj. dolož. též častný² adj. ojed. též časní adj. k čas 1. časový, (ve funkci gen.) času 2. včasný, jsoucí v náležitý čas 3. přiměřený, náležitý, patřičný 4. (o člověku) zralý, zkušený 5. vhodný, příhodný, příznivý; „časno jest“ s inf. je vhodné 6. (o vzduchu ap.) jasný, průzračný (sr. StčS s. v. „nečasný“ 3) 7. raný, časný, brzký 8. bibl. (o dešti ap.) jsoucí na začátku časového období, zvl. roku, jarní (sr. StčS s. v. „podzimní“ 2, „pozdní“ 1) 9. (o věci ap.) závislý na čase, podléhající času, dočasný, pomíjivý, netrvalý 10. (o životě ap.) časný, pozemský, vezdejší 11. (o člověku) světský 12. trvající do konce jistého časového období, doživotní ap. 13. (o věci ap.) hmotný, materiální 14. teol. časná smrt fyzická smrt těla 15. gram. (o adverbiu) časový 16. astr. (o východu a západu hvězd) probíhající po západu Slunce, kdy se rodí astrologický čas (sr. ESSČ s. v. „skladatedlný“) Dolož. též jako vl. jm. Častný. Sr. běžný, časový, jarý, nečasný, nynější, padúcí, počasný, podobný, příčasný Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 21. 5. 2024). 
časný, adj., z čas-. Za -sn- bývá -stn-. — Časný, časový, Zeit-. Když czaſna chwile běžieše temporum spatia Ol. 2. Par. 21, 19. — Včasný, rechtzeitig. Přieval czzaſny imber temporaneus Ol. Oz. 6, 3, czaſny deſſt t. Deut. 11, 14, czaſſny deſcz Mus, tamt., deſſt czaſny Brig. 164 a BrigF. 38a. V čas czaſny tempore opportuno ŽKap. 31, 6. Na ſlawny den a na czzaſny die opportuno Ol. Bar. 1, 14. V dobrý točíš w czzaſny den Ol. 1. Reg. 15, 8. Zeschlým lukám czaſſna vláha AlxV. 80. Vztrže sě vietr ovšem czaſny t. 532. V štěstí také mám vóli czaſſnu t. 759. Znamenati jest, kdy sě jest czaſno modliti Alb. 64a, kdy se jest czzaſſno modliti Kruml. 190a. — (S.Kateřina) pokleče, snažně vzdechši w czaſney dobye, svoji bielé ruce obě nadvedši vece Kat., v. 2834. — Dočasný, pomíjející, oppos. věčný. Ot caſneho úsilé krátkého i lehkého sě vzdáliti Túl. 72a. Žádal sem tohoto czaſneho přiebytka Alb. 93a. Péčě czaſnych věcí t. 60b. Mysl otlúčiti ot czaſnych a marných myšlení tamt. Blázni jsú, kteříž dávají onu radost věčnú za minující a czaſnu t. 21b. V ňemž (bohu) nenie czaſne wuoli promyenienye LékB. 16b. Aby častné králevstvie dokonaje věčně kralovati zaslúžil Kar. 85. — Alan jest byl mistr czaſny, v rozumenství muž věhlasný Vít. 1a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
časní, časný adj. včasný, vhodný; vezdejší, pomíjivý; časná chvíle chvíle času, jistá doba Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
časný adj. = vhodný, včasný; vezdejší, pomíjející Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|