|
|
|
krásný adj., komp. kraší, krašší k krása 1. světlý, jasný, zářící krásný den (jasný) den, světlá část dne, opak noci 2. ojed. (o tekutině) čirý, průzračný 3. zř. barevný, mající jinou barvu než bílou n. velmi tmavou až červou, zvl. červený 4. na čem, čím, čemu, v čem krásný, pěkný, hezký, vzbuzující libost (libé pocity) krásný, půvabný, spanilý, mající krásný vzhled 5. hodnotný, nadprůměrný účinností, užitkem ap., vzbuzující uspokojení svojí hodnotou ap.; (o muži, zvl. urozeném) ušlechtilý, statečný, krásný duchem i chováním 6. (o způsobu, řeči ap.) ušlechtilý, vybraný, vytříbený, elegantní 7. krásný, zdobný, (o předmětu) zdobený, okrášlený 8. (o člověku) milý, milovaný, vzbuzující lásku; též zpodst. Dolož. též jako vl. jm. osobní m. Krásný, f. Krásná, vl. jm. místní m. Krásný, n. Krásné, Krásno a součást vl. jm. místních a pomístních Sr. jasný, lepý, ľubý, obkrášľený, okraslný, okrasný, okrášený, okrášľený, pěkný, pořádný 4, přěstupný 3, světlý, ušlechtilý; k 9: týkanec Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 3. 5. 2024). 
krásný, adj. z krása; stsl. krasьnъ formosus, venustus. — Kompt. tvaru jmenného kraší, krašši, krášše, tvaru slož. krašší, -ie, -ie. — 1. Světlý, jasný, lesklý, licht, glänzend. (Padúchové) celú noc běhavše nemohli nalézti jeho ložnice; tehdy w kraſnem dni nalezše jeho… clara luce Otc. 420a, krásný den = světlý, jasný den, oppos. noc. Kdyby slunce ztratilo krásu (= světlost), ovšem by měsieċ kraſen nebyl Štít. uč. 55a. Měsiec, … postáv kraz(ně), by svú světlost velmě řědě AlxH. 10, 19 (měsíc postáv krásně = světle, ředil potom svou světlost, zatmíval se). Rúchem kraſnym in nitore vestium Otc. 455a. Ande sě tako prosvieti, jakžto když bude z hromu blesk…, i vezřěch, nalit z nebe jeden kraſny člověk (s)stúpi AlxV 887, člověk krásný = světlý (u vidění, když bylo světlo jako od blesku). Když se slunce kraaſnee okáže Blázn. 132a. kraſſe clarius Sekv. 14a. — 2. Červený, načervenalý, rötlich. (Pardus) kraſnu srst má po všem tělu, ale mezitojí ztýkáno jest (tělo) miesty črnými ŠtítMus. 74b. Pardus ztýkán jest po kraſne kóži črnými miesty t. 75a. Zvieře (pardus) má srst kraſnu a mezitojí ztýkáno jest miesty červenými (sic, m. černými) ŠtítOp. 66. Srov. rus. krasnyj = červený. — 3. Sličný, schön. Dnes zdráv člověk, zajtra snad nemocen; dnes kraſen a zajtra snad ohaven ŠtítBud. 113. Aldík craſen jako anjelík Příp. sv.-jiř.; craſni curbizin tamt.; kraaſny mládenec KřižB. 91a. I za žádného ť nepójdu muže, než ť jej ohledají a to na ňem znamenají, že jest všeho světa kraſſy Kat. v. 349. Mój chot… naykraſſy jest t. 1088. kraſna žena AlxV. 822. (Paris) unesl ženu naykraſſy v světě, Helenu t. 792. Která (bohyně) kraſſye, téj bude (jablko) dáno t. 744. (Dívky Šárku) za naykraſſyu mezi sebú jmiechu DalC 13. (Vlasta) kraſſim káza sě líčiti DalHr. 9. Kraſny květ mezi trním kraſſy sě sdá Alb. 4a. Čímž je (trnie lilium) viece bode, tiem kraſſe jest tamt., t. j. krašše. Čímž ho viece pokúšějí (t. zlata ohněm) a tiem bude kraſſſſe OtcB. 86b. By co krazſſieho bylo Apoll. 128b, t. j. kraššieho (m. -šš- psáno -zſſ-). Kraſny speciosus ŽWittb. 44, 3; craſna chvála decora ŽGloss. 146, 1, kraſna ŽWittb. tamt.; kraſna pulchra Ol. Esth. 2, 7; milí a kraſnij decori t. 2. Reg. 1, 23. — Adv. krásně, kompt. kráše. Kráľu všemohúcí…, všeho kvietie kraſe ktvúcí Kunh. 146b. Květe…, všeho kvietie kraſe ktvúcí Hrad. 55a. Všeho kvietie kraſſe ktvúce Modl. 133. — Jakož v dobrém dřevě to větvie, kteréž od kořene a skrze kmen viece té dobré vlhkosti vezme, tiem kraſſe roste a kraſſye i lepšie ovoce dává, takéž kterémužkoli člověku z pravé viery a z dobré náděje příde viece milosti dobré, tiem kraſſe roste… a kraſſye i lepšie ovoce dává skutkóv dobrých Štít. uč. 20b, t. j. kráše roste…, kraššie ovoce. Chudoba sě kraſſe stkvie Pass. 539. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
krásný (kompar. jm. kraší, krašši, krašše, slož. krašší, -ie) adj. jasný, světlý, lesklý, zářivý: krásný den jasný; krásný, sličný; červený, načervenalý Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
krásný adj. = světlý, jasný; červený, načervenalý Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|