1. [o osobě, věci, vzhledu] pěkný, hezký, vzhledný, mající n. tvořící pohledný zevnějšek: ješto [hrobové] sě zevna ukazují lidem piekny, ale vnitř jsú plni kostí umrlčích BiblDrážď Mt 23,27 (krásní ~Ol) speciosa; na té [destičce] biesta…psána dva piekna obrazy LegKat 644; hrad tvrdý a piekny GestaB 6b pulcherrimum; piekne vlasy LékVodň 274b; naypieknieyſſíe mezi ženami VýklŠal 98a (Ct 5,17 pulcherrima: najlepšie BiblLit, najkraššie ~Ol); odievaje den pieknym světlem HymnUKA 122a decoro; ti údové [tj. oči] dávají člověku piekny byt LékRhaz 46; věci piekne RokPostK 439a (v. obojček 1); puojčiti pěkného a dobrého mimochodníka ArchČ 10,387 (1492) — zpodst.: pyekne léči bez peněz; pakli nepěkná příde s dary… MastMuz 183; že sem chvátal do lázně do Teplice, ano mnoho pěkných napřed šlo ArchČ 2,432 (1446)

2. [o ději] pěkný, hezký, příjemně působící; [o řeči] přívětivý, líbivý: piekne mi pozorovánie učinili [mravenci] OtcB 145a pulchrum; dosti pieknv odpověd učini t. 149a blandum; pyekno po něm [klidném moři] popatřiti ŠtítKlem 25a; počíná sě súd Astarotóv…a jest velmi pyekny a užitečný Astar 138a; pieknu řečí…ponúceti PasKal L18b (krásnú ~MuzA); ač se nám pěknými slovy vymlúvá ArchČ 7,379 (1469); nikdy bych se byl od něho takového pychu…nenadál po jeho pěkných postavách, kteréž jest ke mně mieval t. 6,152 (1477) přátelských ║ myšlenie pėkne světské JakZjev 269a (v. navrci sě) libující si ve světských věcech

3. pěkný, dobrý, správný, náležitý: Piekne zajisté a chutné jest spravedlivým a ctným kniežatóm…za svój lid umřieti GuallCtnostK 165 decorum; to jest k jeho dobrému a užitku…aneb k pieknemu pomštění HusVýklB 91b pulchrae; spravedlnost k oku ṗekna AktaBratr 1,209b ║ chceš li ušlechtilejší a pieknieyſſi mieti [mast] LékFrantA 114b lepší, jakostnější