|
|
|
krása, -y f. 1. čí (sluneční, měsíční, Kristova), čeho (oděvu ap.), jaká (andělská), koho, čeho (ohně) ap. jas, lesk, třpyt, světlo, záře schopnost vydávat světlo a zářit 2. zř. čeho (vody ap.) průzračnost 3. zř. čí (osoby) barva (zvl. červená) 4. čí, koho, čeho, jaká (tělesná, ženská ap.) ap. krása, půvab, spanilost, zdobící vlastnost vzbuzující libost a obdiv krásný vzhled 5. jaká (královská), čí (králova), čeho (urozenosti ap.) důstojnost, ušlechtilost, vznešenost, vlastnost přidávající svému nositeli, příjemci ap. na lesku, kráse, hodnotě 6. okrasa, ozdoba, něco, co krášlí, ozdobný předmět dodávající něčemu, někomu krásu (více krásy) 7. zř. bibl. výjimečně hodnotné, vzhledem, užitkem ap. nadprůměrné místo 8. expr. zř. v oslovení milovaná osoba, kdo vzbuzuje v mluvčím libost a lásku Dolož. též jako vl. jm. osobní m. Krása. Sr. krásnost, lepota, lesk, okrasa, světlost, zářě Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 28. 4. 2024). 
krása, -y, fem., stsl. krasa venustas, pulchritudo. — 1. Světlost, lesk, záře, Licht, Glans. (Kristus) temnosti pekelné svú kraſu zapudil coruscatione sui splendoris Otc. 323b. Měsiec všicku svú kraſu od slunce béře Štít. uč. 55a, krásu = světlost, srov.: (měsiec) od slunce světel bývá ŠtítMus. 29a. Kdyby slunce ztratilo kraſu, ovšem by měsiec krásen nebyl Štít. uč. 55a. Slunce (při smrti Kristově) svú kraſu bieše ztratilo Krist. 100b, ztratilo svou krásu = svou světlost, zatmilo se; slunce svú kraſw potrati Kremsm. 93a, slunce svú kraſu potraty PassKlem. 107a. Slunečná kraſa bieše toho času, že se marináři diviechu, jenž na tu světlost patřiechu Baw. 193, krása a světlost (obé tu znamená věc touž). (Hospodin) jest přidal kraſy splendorem Ol. Jud. 10, 4. (Nero) počě sě w krafie velikého plamene kochati Pass. 311, v krásě = v záři. Srov. krásný = světlý a krásnost = světlost. — 2. Barva jistá červená, světlečervená, Röthe. Králová… zbleděvši a svú kraſu proměnivši na své panně omdle in paſlorem colore mutato Ol. Esth. 15, 10, krása oppos. ke zbleděti. Srov. krásný = červený a stpol. krasa = barva Kobyl.-Rost. 172, rus. kraska = červenost. — 3. Sličnost, ozdoba, Schönheit, Zierde. Daj nám za hřiechy plakati… pro craſi tvé zbavenie Kunh. 150a. Rušil s’ tiem jeho (dietěte) crazzu, ž’ si nedoždal svého času ApD. c. (Olympias) ovšem divné kraſy bieše AlxV. 74. Vzal mu (Herkules Paridovi) tetku ovšem divné kraſy t. 782. (Helena) jměla kraſu přěmnoženú t. 810. I kraſi tvé pulchritudine tua ŽKlem. 44, 5, kraſſu tvú ŽWtitb. tamt; kraſſu oděn jest decore ŽKlem. 92, 1; kraſie méj decori ŽWittb. 29, 8, kraſſie mé ŽKlem. tamt. kraſa tě jest omýlila species Pror. Dan. 13, 56. kraſy púščové speciosa ŽPod. 64, 13. kraſa nebo twarnoſt species Ol. Ex. 24, 17. Jenž ť (ženich) by byl v takéj věhlasi, tak učený, v takéj kraſy i múdrý jako já sama Kat. v. 376. Divili jsú se jich kraaſe KřižB. 95b. kraſa pulchritudo Prešp. 1399, forma MamA. 23b, decor t. 20b, aspectus Veleš. — Jm. osobní: Johannes Krassa TomZ. 1385 n 16; »Krása« v Tomkově překladě Kosmy III, 23, začež je v rkp. A Kirassa, 1 Kyrassa atd. (stran -i- v. Chrabří: Chyraber m. Chrabr). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
krása f. lesk, zář, světlost: měsiec všicku svú krásu od slunce béře; krása, sličnost; červená barva, červeň Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
krása f. = lesk, světlost, záře Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|