|
|
|
jazyk, -a/-u m. dolož. též zazyk, -a/-u m. 1. jazyk, svalnatý orgán v ústech, tlamě n. zobáku, u člověka umožňující artikulovat řeč, jazyk za zuby mieti mlčet 2. co je tvarově podobné jazyku, „ohnivý jazyk“, „ohňový jazyk“ plamen, „jazyk mořě“ záliv, zátoka 3. jazýček, ukazatel na váze 4. rostlina připomínající některou svojí částí, např. listy n. okvětními lístky, jazyk jelení jazyk bot. rostlina rostoucí na skalách n. ve vlhké, kamenité půdě, zvl. bindas volový jazyk, též volový zazyk bot. rostlina s podlouhlými, drsně chlupatými listy, zvl. brutnák, hadinec n. pilát psí jazyk bot. rostlina s podlouhlými, měkce chlupatými listy, zvl. užanka 5. jazyk, řeč, přirozený jazyk rodný jazyk, mateřština 6. řeč, způsob vyjadřování, mluvení; býti jednoho jazyka být upřímný 7. zvěst, zpráva, zvl. nespolehlivá, šířená ústním podáním 8. národ, společenství lidí téhož jazyka 9. skupina lidí téhož národa reprezentovaná týmž jazykem, např. na univerzitě K 4: jelení jazyk též za lat. scalopendria/scolopendria, za to také jelení jazýček, jelení kořen, jelenie kořenie; volový jazyk též za lat. buglosa, za to také volový jazýček, volček, volové očko ap.; psí jazyk též za lat. cynoglossa, jinak také psí jazýček, psí kopr K 4: forma zazyk dolož. ojed. v LékMuz 178b Sr. jazýček, kopr, medunka, očko, volček, voluj Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 27. 4. 2024). 
jazyk, -a, -u, masc., jazyk, řeč, národ, národnost, Zunge, Sprache, Nation; stsl. językъ lingua, vox, populus. — iazik lingua Túl. 56a; yazik lingua Prešp. 1192, yazyk též BohFl. 395. Ó yazicze! o lingua t. j. ó jazyče HymnA. 69a; yazyku! HymnB. 46b. Iazyku zbaviti Lact. 196b, neduh iazyku t. 258a. Z yazyka uřězánie trój póhon Rožmb. 181. Chovaj sě obojetníkóv …, ti iazyk jmají vniž meč v sobě, jenž seče straně na obě AlxV. 210. (Jáhny) dvojieho yazika bilingues Koř. 1. Tim. 3, 8. V lestných a ve zlých yaziczyech ChirB. 19a. Dva iaziky tuto běžala o Ježíšovi, jedni byli, jenž jej chválili, a druzí hyzdili RokycEvJan. 228b. Ve zlú řeč svój yazyk rozprostru ŠtítBud. 213. Jsú oba s úřadóv komornictva pro jazyk ssazena VšehJ. 134. Nechtí yazyku za zuby mívati RešSir. 142a. — (Apoštolé) všěch yazy̆kow řěči j(majú) svD. 5, jazyk = národ. Bieše všecka země iazyka jednoho a řečí jednostajných labii unius et sermonum eorundem Kladr. Gen. 11, 1. Vešken lid, pokolenie i yazyczy jemu slúžiti budú omnes populi, tribus et linguae EvOl. 173b. — Svatý Prokop vida jiného iazika (t. mnichy) povědě jim a takto řka atd. Hrad. 26a, jazyk = řeč, národ, národnost. Vře ť každému sirdce po iaziku svému DalH. 41, po yazyku svému DalC. tamt. Němkyni bude němečskú čeled mieti, němečsky bude učiti mé děti, proto bude yazyka rozdělenie a inhed země jisté zkaženie t. 41. Dobrý svój yazyk plodí, nevěrný o svém yazyku nerodí t. 66. Snadnějie bych vajiú zažělel, než bych mého yazyka hanby i mrtev žělel t. 70. Radějí uzřiu smrt všeho rodu svého, nepotupiu ani zabiú yazyka svého t. 63. O počátcě našeho yazyka v Čechách tamt. 2. V ſybrſkem (m. sirbském) yazyku jest země, jiežto Charvati jest jmě t. 2. (Vladislav) přietel bieše yazyka německého t. 66. Soběslav (poslav syny své císaři) svého yazyka čest jako za hory upusti t. 70. Tak Bedřich kněstvo obdrže a (s) svým yazykem viec držě t. 92. Snad tvému yazyku to (t. vražditi) jest přirozeno t. 98 (vyčítá skladatel Němci, vrahu Václava ΙΙI). — Jména rostlin: geleni yazyk scolopendrium RostlF. 10b, gyeleny yazyk RostlD. 86a, jelení jazyk; — pſi yazik cynoglossa LékB. 238a, pſy iazyk RostlF. 11a, 10b psí jazyk; — iazik wrabczy polygonum oviculare ApatFr. 117a, vrabčí jazyk; — wolowi iazik buglossa RostlA., wolowy iazik též SlovA., RostlF. 10b, wolowy yazyk LékB. 109a, RostlD. 89b, Háj. herb. 358b, volový jazyk; květ woloweho yazyka Chir. 53b; — woluy yazyk buglossa RostlD. 65a, voluj jazyk. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jazyk m. jazyk, řeč; národ, národnost: v srbském jazyku jest země; jazyk všaký všechny národy Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
jazyk m. = národ; jazyk všaký = všickni národové Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|