očko, -a n.; k oko
1. očko, malé oko, očičko: pravé oczko vylúpiti [novorozeněti] DalJš 14,12 (oko ~C, ~V, ~L, ~Fs) daz…ouge; ocellus oczko SlovOstřS 97; ocellus ocżko SlovKlem 68b; occellus Wocżko VodňLact P1a
2. expr. (melior.) očko, oko: ranila jsi srdce mé jedním oczkem tvým BiblDrážď Ct 4,9 (~Ol, okem ~Lit, ~Praž, pod. ~Pad) in uno oculorum; ach, by uzřělo mé oczko to přěnajkraššie slunéčko [tj. Mesiáše] Vít 23a (v rýmu); svýma zraky skrzě oczko silněť střielé [milá] v mé sirdéčko PísZávM 5 (v rýmu); vočkem na mě vzhlédáše jakožto sokolík LyrVil 163 po očku; zhlédaním oċka svého prostřelujíc [dívka] srdce jeho [milého] BawArn 700. – Srov. očce
3. agr. očko, pupen, kulovitý zárodek větvičky: uhlédaj róžťku aneb rúbík, ješto by jměl zelené woczka ŠtěpMuz 17; kdež jsú sě ty woczka ven vystřelily aneb vyrostly ŠtěpMuz 17; rozštěp jich obě révě tak, aby jim, woczkam, neuškodil ŠtěpMuz 33
4. ♦ volové očko bot. rostlina s většími květy podobnými volskému oku (např. volovec vrbolistý, Buphthalmum salicifolium L, upolín, Trollius L ap.): buglossa sit volevé oczko KlarBohE 337 (De herbis; olové oczko ~F); flavila olové oczko SlovVít 93b; buglossa volové oczko SlovVokKlem 175b. – Srov. volček, volovec
5. jm. osob.: Maruša Ockonis ArchLoun (1353); Johannes Oczko TomekMíst 4,154 (1376)
Ad 4: stč. volček za lat. buglossa ‚bubula lingua‘ i buphthalmum ‚bubulus oculus‘ (KlarGlosA 806 a 831) naznačuje, že se cizí ekvivalenty zaměňovaly. Stejně i stpol. má za buglossa jak wołowy jęzgk, wołowe języczki, tak wołowe oko (!) ‚Pulmonaria officinalis L, plicník lékařský‘ (Słow. Stpol. 3,200 a 202, 5,555). Doklady, které uvádí Černý, Herbář O2a, J4b a Matthioli-Hájek 272a, svědčí o tom, že stč. volové očko, volové oko, volček, volovec mohlo označovat dnešní volovec (v. volovec). Mohlo však jít také o pojmenování upolínu (Trollius L), který se dodnes lidově nazývá očka buličí, volí očka, volské oko ap. – Za lat. buglossa stč. též jazýček, medunka, volový jazýček (LékVodň 267a), volový jazyk (LékMuz 336b), volové oko (MamUKA 17a)