medunka, -y f.
dolož. též medrunka, -y f.
k meduný
rostlina sladké chuti n. vůně užívaná v lékařství a kuchařství, meduňka, medovník ap.
Sr. dúbrava, dúbravník, medunicě, rojovník, včelník
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).
medunka, -y, fem., jméno některých rostlin a plodin. — Locika…, krúpy…, medunki mella, ředkev…, bob… Prešp. 698 v kap. De frumentis, medunka mella Rozk. 1327, Veleš., BohFl. 311, HymnA. 78a; — Medunka mella švestka Lact. 263c; — (Jan) požíváše šťevíku a medunky lesné melle silvestri Comest. 224b; — medunka locusta Vít. 91b (locusta podle starého domnění prý zelina nějaká, v. kobylka); — medunka buglossa Synon.; — kopřivná medunka mellissa herba LékB. 121a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².