horký, hořký, adj., heiss; z goŕьk-. Z tohoto vzniklo hork- i hořk- s významem, který je také v gor-, stsl. gorêti č. hořěti, tedy horký i hořký = vroucí, palčivý; ale časem vyvíjí a ujímá se tu rozdíl, jejž máme v horký = palčivý vůbec, fervidus, a hořký = palčivý na jazyku, amarus. To platí ovšem také o subst. horkost a hořkost atd. V několika dokladech zachovalo se bývalé hořk- = hork-. — horký úkrop AlxV. 2204. Lajna horka stercora calida Ol. Tob. 2, 10. Bude-li něco bližše ohně, bude horczeſſye Štít. uč. 265a. Vietr horky, ožáhavý Alb. 70a. Věž sě tiem, což nayhorczeyſſym budeš moci Chir. 82b. Učiň kalkus čekankový, shřeje jej u vohně, ať jest horzek, a tiem sobě myj tvář Jád. rkp. Jg. (Aby člověk) vždy horek byl v jeho milování t. 12a, horký v milování (boha), vroucí. (Petr miloval Ježíše) horczzeiſſi milostí než jiní apoštolé Kruml. 179a. — Má také purkrabie všech horkych násilí, výbojóv… popraviti Šach. 309b, popraviti horkého násilí atd., bez odkladu a bez průtahu potrestati pachatele dopadeného při skutku samém, in flagranti; při horkém činu postižený WintObr. 2, 791. — Had (v ráji) bieše horczeyſſy callidior Mus. Gen. 3, 1, omylem, překladatel místo callidior rozuměl calidior; omyl stejný je v Solfernu (ČČMus. 1884, 241): promluvil jest k ní (Evě) had, kterýž horczeyſſy a chytřejší bieše všech zvieřat na zemi. — Zpodstatnělé jmenné neutr. horko, v. t. — Adv. horcě: což móžeš nahorczegye ChirB. 46b.

hořký, horký, adj., bitter. O hořk- a hork- v. horký. — Ježíš okusiv pitie horzkeho i nerodi píti jeho Hrad. 91b. Šalši horzku MamA. 27b. Od horkych krmí a jakožto od česenku a pepře ChirB. 183b, od horkých, hořkých krmí; horke krmě, jakožto peř (pepř), zázvor t. 182b, horké, hořké krmě. Napěli sú lučišče své, věc horzku rem amaram ŽKlem. 63, 4, ŽWittb. tamt.; skrze sladké i horzkey wieczy Orl. 3b. Pro tvé horſke umořenie Kunh. 150a. Hořkost má nayhorċeyſſie amarissima Kladr. Isa. 38, 17. Trpkým srdcem a horzku myslí AlbB. 6b. Jsa horek odšel jsem amarus abii Pernšt. Ezech. 3, 14, jsa horek, hořek. Svět vidí se býti hořek Kruml. 5b. horzek jest byl břich mój amaricatus est venter meus Koř. Zjěv. 10, 10, Pernšt. tamt. Skrze to (t. zrnka pepře, jež Alexander s listem posílá Dariovi) rač znamenati: málo ť lidí jmám při sobě, budú ť u boji horczy tobě AlxV. 1103, budu horci, hořci. Od nichžto ran sě nořiechu blesky z jejie očí jasnú w horkych krópkách Kat. v. 2323, v horkých krópkách, v hořkých slzách. horkymy slzami Krist. 47b. — Nalezl sem ženu horczeyſſy než smrt Kruml. 358a, horčejší, hořčejší; když jim přijde horzka, tak je nehotovy nalezne, jako teď i mě (praví umírající) Štít. uč. 153a, hořká = smrt. — hořčeyſſý Háj. herb. 126b. — Hořký lupen, hořká cibule, hořké lupenie, hořké pivo v. lupen, cibule, lupenie, pivo. — Adverb. hořcě, horcě: (Petr) horcie plakáše flevit amare Frimb. Luk. 22, 62, horcě, hořcě plakati; plakati velmi horczye Ans.(ČČMus. 1880, 352); horczye plakati tamt.; horzczye plakati AnsOp. 4; horzcze plačíc Kat. v. 689, t. v. 2393; (Ježíš) horcze umřěl za tě NRada 1912; sám to horcze zaplatíš t. 410; horcze aegre, acerbe Lact. 243a.

horký, hořký adj. horký, vroucí, palčivý; vždy horek byl v jeho (boha) milování horoucí, vroucný; hořký; bolestný, trudný