lupen, -a/-u m.
pozd. též lupěn, -a/-u m.
sr. lúpati
1. lupen, rostlinný list, zvl. velký
2. rostlina s velkými listy
hořký lupen v. hořký
sladký lupen v. sladký
zajěčí lupen v. zajěčí
Sr. lupenie, lupenový, podběl, velík
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 8. 5. 2024).
lupen, -a, -u a také -e; také lupěn, srov. pol. lupion a lupian (rostlina). — List rostlinný, Blatt, Schuppe: lupen squama BohFl. (220), squama = schupe Diefb. Gloss. — Rostlina toho jména, Dille. lupen anethum Prešp. 773, lupen *anetinus Rozk. 1468 (m. anethum). Hořký lupen lappa maior RostlF. 12a, hořký lupen, lupěn; hořký lupen lappa inversa RostlB. 146b; vezmi semiečko hořkého lupene a to zetři Jádro lék. (Jg. IV, 58); hořký lupyen lappa inversa LékB. 118b; hořký lupien též RVodň. 40c. Zajěčí lupen lappacium rotundum MamF. 71b, zajěčí lupen, lupěn; zaječí lupen též SlovA.; zajěčí lupyen též MamA. 14a, zajěčí lupien též t. 27a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².