horko, -a n.
k horký¹
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 8. 5. 2024).
horko, -a, neutr., Hitze; zpodstatnělé neutrum tvaru jmenného adj. horký, v. t. — horko calor Prešp. 129, BohFl. 44; když sě horko pod oblakem vláčí calore torrente Pror. Isa. 25, 5; horkem i vedrem ardore et aestu Ol. Deut. 28, 22; jdúc… z vody do přielišného horka Kruml. 389b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
horkost, -i f., horkoščě, -i pl. f., horko n. horkost; v
horkosti
v žáru, v zápalu (
v. též hořkost)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.