hnitie, -ie n.
k hníti
1. hnití, hniloba; (o tělu) rozkládání, rozklad
2. něco shnilého, rozloženého
3. med. hnisání, hnis
Sr. hnilet, hnilina, hnilost
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
hnitie, -ie, neutr., hnití, Verwesung. — Dlúhým hnytim longa tabe Ol. 2. Par. 21, 19. Maria w hnytye sě neobrátila Kruml. 81a, t. 23b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².