hnilost, -i f.
k hnilý
1. hniloba, hnití; (o tělu ap.) rozklad; (o stromu) tlení, práchnivění
2. med. hnis, hnisání
Sr. hnilina, hnitie, práchnivost
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
hnilost, -i, fem., hnití, hniloba, Fäulnis. — hnyloſt nohy Chir. 320a; hniloſt nosu ApatFr. 105a; (zápach z úst pochází někdy) z hnyloſty zubuov t. 264a. Vejdi hniloſt v kostech mých putredo ŽKlem. Habak. 16, vendi hnój v kosti mé ŽWittb. tamt. Porušen bude (lid) hniloſtí najhorší putredine pessima Kladr. Mich. 2, 10, Br.: pohubením přísným. (Cedrus) nikdy nepozná hnyloſty Vít. 19b. Otec ji (ženu) i s dietětem nese k hrobu a pohřebe s tú hnyloſty Brig. 63. Neb hniloſt smilstvie znamená HusPost. 84a. hniloſt putredo MamF. 92a, Veleš.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hnilet, -i m. hnilost, -i f. hniloba
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hnilost f. = hniloba
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.