hnilina, -y f.
k hnilý
1. hniloba, hnití
2. med. hnis, hnisání
Sr. hnilost, hnitie, práchnivost, práchno
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024).
hnilina, -y, fem., věc hnijící, hnilobě podrobená; hnis. — Pak-li jaké hnylyny v hrdle máš Chir. 265b. Syp jen (= jej prach) na tu hnylynu t. 159a. Jako hṅilina zhynúti mám quasi putredo Varš. Job. 13, 28, jako hnilina Kladr. tamt., jako hnis Br. tamt.; jako hnilina quasi putredo Pernšt. Os. 5, 12, jako hnis Br. tamt.; hnilina putredo MamV.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hnilina f. hnis; hnijící, shnilá věc
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.