hnilet, -i f.
ojed. hnilet, -a/-u m.
k hnilý
Sr. hnilina, hnilost, hňus, talov
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
hnilet, -i, masc., fem. (?), hnilost, hniloba, Fäulnis: pak-li jest hnilet veliký, že by kost černa byla, tehdy atd. LékB. 207a; jako hnylet stráven sem sicut putredo ŽKlem. 142b (Job. 13, 28); hnyleti řekl sem putredini ŽKlem. 144a (Job. 17, 14); pomni, že jsi země a prach, jsi črv a hnylet Štít. uč. 2a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hnilet, -i m. hnilost, -i f. hniloba
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.