|
|
|
hnis v. hňus Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 24. 4. 2024). 
hňus, -a/-u m. pozd. též hnis, -a/-u m. 1. nečistota, špína, kal 2. hniloba, hnití 3. hnis, hlen, „talov“ 4. výkal, trus, lejno 5. hnůj, mrva, směs steliva a zvířecích výkalů 6. hnojiště, místo, kde se odkládá odpad, zvl. hnůj 7. med. z čeho (rostliny) hustá šťáva, míza 8. relig. mravní nečistota, poskvrnění, hřích 9. relig. čeho (hříchu ap.) ohavnost, ohyzdnost 10. relig. náboženská nečistota, poskvrnění pravé víry 11. zkáza, záhuba 12. něco bezcenného, nehodnotného Podoba hňus dolož. jen v ŽaltGlosMuz. Sr. hnilina, hnilost, hnój, práchnivost, prznost, smrad Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 24. 4. 2024).
hnis, hnis-, v. hňus, hňus-. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hnus, hňus, hnis, -a, -u, masc., hniloba, talov, hnůj, nečistota, Fäulnis, Eiter, Mist, Schmutz; stsl. gnusъ masc. a gnesь fem. sordes, gnusь fem. fastidium, abominatio. Časem nastává differencování a spojuje se se zněním hnus- význam abominari, a s hnis- význam putrescere. — Oblečeno jest tělo hnyſem putredine Ol. Job. 7, 5. (Job) svój hnys strúháše saniem t. Job. 2, 8. Člověk jako hnis kazí se quasi putredo Ben. Job. 13, 28, jako hnis Br. tamt., jako hnilina Kladr. tamt. a Varš. tamt. hnyſſ tabes Vít. 93a. Pomni, že s’ hnis a črv hniſu ŠtítPař. 85b; člověk, ješto jest hnis a červ, chce sě ješče velebiti Kruml. 314a. Pomni, že s’ člověk z země, hnys a prach ŠtítBud. 199. (Prach) léčí rány hluboké…, próvaly a hnyſſy Chir. 112a, hnijící, hnisající místa. Vyteče ť ven z hrdla mnoho nečistoty a hnyſſu Chir. 322b. Jehožto (dítěte Ježíše) tělce přěčisté bieše ode všeho hniſſu i nečistoty Vít. 106b. Pro zlé příslovie hnyſa propter ignominiam sordis Mus. Ex. 32, 25. (Mest) každú nečistotu a hnis z sebe vymietá HusŠal. 144b. (Job) w hnyſu ležieše Lit. 2. předml. k Job. Synové jeho w hniſſu in sordibus ŽWittb. Deut. 5, w hnuſſu ŽGloss. tamt. Ot svých hnyſow de sordibus Ol. Ezech. 24, 13, Br.: od nečistoty své. Stolové naplnili sú sě hnyſem sordium Pror. Isa. 28, 8, Br.: stolové plni jsau vývratků. Jako hnyſſem poſkwrnyeny quasi pollutus Pror. Isa. 14, 19. Svařiti z sazí a z hnyſſu zemského jedno svařenie de sordibus latrinarum Pulk. 171b. w hnyſſyech in faecibus Pror. Jer. 48, 11; hnyſſ sterquilinium Prešp. 83, Rozk. 109, BohFl. 127, Nom. 69b. — Bohdaj sami z sebe hnis smrdutých hřiechóv vykydali! HusE. 2, 433. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hnus, hňus, hnis m. hnis, hniloba, nečistota Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|