hnilý adj.
k hníti
1. hnijící, zachvácený hnilobou, hnitím; (o tělu ap.) rozkládající se
2. shnilý, zcela proniklý hnilobou, hnitím; (o dřevě) zpráchnivělý, zetlelý
3. med. (o nemoci) hnisavý, projevující se hnisáním
hnilá zimnicě med. horečnaté onemocnění projevující se hnisáním, zvl. tyfus
4. (o člověku) plesnivý (expr.), stářím zchátralý
5. (o tělu) podléhající zkáze, pomíjející
Sr. nahnilý, plesnivý, práchnivý, prohnilý, shnilý, zahnilý
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 5. 2024).
hnilý, adj., hnijící, shnilý, faulend, faul. — hnyle dřěvo lignum putridum Ol. Job. 41, 18, hnyle dřevo Otc. 18b; z hnileho dřievie Comest. 5b; v té ráně bylo maso divie neb hnile Sal. 223; mrcha hnyla cadaver putridum Pror. Isa. 14, 19, jako hnyle mrchy Kruml. 389b; rány hnilé zasajpati Háj. herb. 196b, vředy hnilé tamt. 268b; črv hnyly Orloj. 127b, červ hnyly Kruml. 468b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hniletný, hnilý adj. hnijící, shnilý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hnilý adj. = shnilý
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.