|
|
|
hlúpý adj. 1. (o člověku) hloupý, nerozumný, prostý, prostoduchý; též. zpodst.; (o zvířeti) nemající lidský rozum; hlúpá tvář němá tvář, zvíře 2. expr. hlúpý osel, hlúpý výr hloupý člověk, hlupák 3. (o člověku, jeho chování ap.) v čem prostý, nevzdělaný, nekultivovaný, neobeznámený s něčím; též zpodst.; na co, v čem (záležitosti, řemesle) nezkušený, neobratný; čeho postrádající něco 4. (o člověku) k čemu (špatnému) nenáchylný k něčemu, odolný vůči něčemu 5. relig. pošetilý, zbloudilý; též zpodst. 6. (o věci, právu ap.) hloupý, nedokonalý, nesmyslný, (o poušti) prázdný, pustý (?) Dolož. též jako vl. jm. osob. Hlúpý. Sr. blázniecí, nedospělý, neumělý, prostý, sprostný Autor: Michal Hořejší, Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 7. 5. 2024). 
hlúpý, adj., hloupý, nerozumný, prostý, dumm, ohne Verstand, einfach; stsl. glupъ stultus. — Všudy ľudí hlupij ležie sěčeni vňuž trúpi AlxB. 4, 22, u Gualth. 5, 34: cadit infinita vicissim Persarum Macetumque manus. Král hřecký tam v zástupy třěl sě sěka on ľud hlupy AlxB. 3, 20. Nejeden panošě hlupy ješťe ležieše a chrápě AlxV. 2441. Aby to hlupe pohanſtwo… odola (m. odolalo) bludnému kmenu Kat. v. 2863. Ti všickni (t. první knížata po Přemyslovi) neostavili sú mene dobrého, neb byli jich hlupy nravi DalC. 16. Jsa hlup v té věci Kruml. 384b. hlupi jsú lidé rudes Mill. 10b. Nezapomínaj…, by byl toho daru hlupy OpMus. 147a. — Jenžto (nesmysl) ani při hlupem zvěřiu bývá ApD. a, hlúpý zvěř; hlupa zwieřata Alb. 78b. — (Lid) hóře činí než twarz hlupa Hrad. 95b, hlúpá tvář = zvíře, srov. nč. němá tvář; (obrazy) hlupych twarzy bestiarum Otc. 9a. — Příjm.: Hlupy UrbHrad. 20. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hlúpý adj. hloupý, nerozumný, prostý; hlúpá tvář zvíře Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hlúpý adj.; — hlúpá tvář = zvíře Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|