|
|
|
hadač, -ě m. k hádati 1. hadač, věštec, předpovídatel budoucnosti, vykladač snů ap., užívající magických prostředků, ptakopravec, hvězdopravec, haruspex ap. (sr. StčS s. v. „prorok“ 3) 2. kouzelník, čaroděj 3. rozhodčí, kdo rozsuzuje spor 4. dialektik, kdo je znalý umění vést učenou hádku, disputovat Dolož. též jako vl. jm. osobní Hadač. Sr. čarodějník, hvězdář, kúzedlník, lekovník, věščbář Autor: Jana Zdeňková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024). 
hadač, -ě, masc., kdo hádá, hádaje předpovídá, Wahrsager. — Aby nižádný z vás kúzedlníkuov, hadaczuow neb čarodějníkuov nehledal Vít. 96a. (Lidé utíkají se) k hadacžuom, hadačkám RokycKl. 5b, k hadacžuom t. 181a. hadaczi všichni arioli Lit Dan. 4, 4, hadaczow netbati t. Deut. obs.; hadacz aenigmatikus RVodň. 59a; hadaczi divini MamA. 19b, GlossMat. 11b a 12a. — Jelikož by hadacżi přisúdili arbitri Ol. Ex. 21, 22, jelikož by hadaczy přisúdili Mus. tamt. ( Br.: podlé uznání saudcův, v Bibli 1857: jak by …soudcové usoudili); místo hadčí = rozsudí, v. t. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hadač, -ě m. hadač, jasnovidec; hadač nebeský hvězdopravec, astrolog Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|