hvězdář, -ě m.
k hvězda
1. hvězdář, astronom, kdo zkoumá postavení a pohyb hvězd
2. astrolog, hvězdopravec, kdo zkoumá vliv hvězd na pozemské dění
3. bibl. jeden ze tří mudrců, kteří se s dary přišli do Betléma poklonit narozenému Ježíšovi
Dolož. též jako vl. jm. osobní Hvězdář. Sr. astronom, hvězdomluvník, hvězdovník, nebesopravcě
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
hvězdář, -ě, masc., Sternseher, Astronom, Astrolog. — hwyezdarzy králové… přijedú Magi EvVíd. 2, 1; Venus ten planeta, ješto má moc vzbúzeti smilné milosti, jakž hwiezdaři pokládají ŠtítBud. 34; ktož ť… do nebes příde, vše to ziskrz pozná… jehož ani Ptolomeus, ani který z hwiezdarzow kdy mohl poznati ŠtítMus. 51b; dřieve řečení hwiezdarzie (dial. mor.) radie astrologi Mill. 33b; ti hwiezdarze astrologi t. 40a; hviezdarz astronomus Prešp. 999. — Příjm.: dictus Hwyezdarz TomZ. 1412 n 110.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².