lékovník, -a m.
lekovník, -a m.
k lékovati
kdo léčí pomocí kouzel, zaříkáváním ap.
Sr. hadač, zaklinač
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
lekovník, -a, masc., kdo kouzlem léčí, Zauberarzt. — Blázni (když je stihne nehoda) proti bohu reptati smějí a k biedným a ohavným čáruom sě utiekají. Ale snad die někto…, ale opět dieš: Častokrát, by lekownyczy nebyli, aneb ot uštknutie hada aneb leckakú jinú nemocí blízko až do smrti mnozí zacházejí Vít. 97b. — lekownyczy neb zaklinači præcantores MamA. 31b, lekownyczi též GlossMat. 11b a 12a; hadači…, baby …, lekownici SlovF.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lekovník m. kdo léčí čarováním, kouzly; zaříkávač
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.