hól, -i f.
1. hůl, tyč, větev ap. sloužící k podpoře při chůzi, popř. k obraně, k bití (kyj), k pohánění zvířat ap.
2. berla, hůl symbolizující duchovní moc svého držitele; relig. jaká (zlatá ap.) berla, hůl jako znak důstojnosti církevní osoby; též biskupská berla
3. jaká, čeho hůl, berla jako znak světského úřadu, vysoké moci; též královské žezlo
4. holý kmínek mladého stromu n. neolistěná větev
5. kůl, tyč (zpravidla zarážená do země) sloužící jako opora něčeho
6. hůl, tyč sloužící jako násada k něčemu
7. hůl určená k hraní s míčem, k pohánění míče, na jednom konci zahnutá
8. hůl ke cvičení v šermu; rapír, končíř
Dolož. též jako vl. jm. pomístní Hól
Sr. berla, cepter, dřěvce, hólka, kól, kyj, metla, palicě, prut¹, sceptr, sikolec, vardišče, žrd
Autor: Barbora Chybová