|
|
|
kyj, -ě m. dolož. též kaj, -ě m. dolož. též kej, -ě m. 1. kyj, nahrubo opracovaný klacek n. hůl s rozšířeným koncem, sloužící k obraně, k bití, k pohánění zvířat ap. 2. kyj, dřevěná palice určená k bití, obušek, ap.; jaký (olověný ap.) kyj s hlavicí pobitou kovem, řemdih, palcát 3. těžký nástroj k roztloukání, tlouk, palice 4. jur. soudní souboj neurozených osob s kyji Dolož. též jako vl. jm. osobní. Sr. dlubně, drkolna, hól, meč, palicě, sikolec, tlúk Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025). 
kyj, -ě, masc., Stock, Prügel, Keule; stsl. kyj fustis. Ze stč. kyj bylo ký, a z toho dále kaj a kej. — kyg tvój baculus ŽWittb. 22, 4, ŽGlossKlem. tamt. Když jej (opata německého) svatý Prokop kygyem tepieše DalC. 66. Rozuměj každú braň, jíž tepe rytieř, jako jest teslík…, kyj, palice HusE. 1, 176. Móžete jej kygy bíti Mast: 72. Vzel svój kyg baculum Lit. 1. Reg. 17, 40. kiy baculus Prešp. 568, kyg contus BohFl. 658. Vzav kay bil je Háj. 274a; že ste mi dali ten kay, abych se psuom bránil t. 306b. Veliký keg Lún. ort. 1620, tím kygem tamt. Dřevěnými kygmij fustibus Mill. 101a, kygmi Hug. 78, kyjmi VelKal. 22. — Duellum, quod in vulgari dicitur kiy Reg. I, 1229, kyj = souboj na kyje; quod vulgariter vocatur kyg t. 1252. Pak-li by měštěnín sedláka pohnal, máta sě bíti kygi, neb sta oba jednoho řádu chlapského Řád pz. 37. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|