|
|
|
dřěvce, -ě n. k dřěvo 1. stromek, malý strom 2. dřívko, klacík, prut božie dřěvce bot. léčivá bylina mající uvolňující účinky, pelyněk brotan (Artemisia L.) 3. dřevo, dříví, surovina získávaná ze stromů a keřů na další opracování n. topení 4. milit. dřevce, dlouhé turnajové kopí Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 6. 5. 2024). 
dřěvce, -cě, neutr., demin. ze dřěvo. — Keř, Strauch, božie d. dřěvce boží dřevce (vulg. dřevec), Stabwurz. bozie drzewcze abrotanum Prešp. 790, RostlF. 10b, bozye drzyewczye Rozk. 1491, bozye drzyewcze BohFl. (124), RostlD. 89b, t. 61a, RostlB. 145a, Nom. 68a, bozye drziewce LékB. 105b, buozye drzewcze RostlC. 108a; přičině k tomu bozieho drziewcze Chir. 63a. — Dřevo, Holz. Sv. Pavel sbieráše drzewcze na ’heň Štít. uč. 4b, sbíral dříví; dṙewce mistrně vyřezané bude divno a vzácno pro toho múdrost, ješto j’ je tak uměl vyřezati, a kdyby tak nebylo vtipně vyřezáno, nebylo by dráho ŠtítBud. 71, kus dřeva. Srov. drevce. — Stonek, hůl, Stengel: drziewcze měřičie calamus mensurae Ol. Ezech. 40, 3, drzewcze měřičie calamus MamA. 19a, drziewcem mierzicżym in calamo mensurae Ol. Ezech. 42, 16, drziewczie měřičieho t. 41, 8. — Dřevěná násada při zbrani a j., Schaft; a synekd. zbraň ta sama: jezdecké dřevce Vel. Jg. — Dřevce při stavu tkalcovském: jáť (Tkadleček) jsem tkadlec učeným řádem, bez dřevce, bez rámu a bez železa tkáti uměji Tkadl. 1, 9. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dřěvce, -cě n. keř, křoví; dřevo, kus dřeva; hůl: dřěvce měřičie tyč k měření; násada, žerď u různých nástrojů a zařízení; dřevěná zbraň, které se užívalo při turnajích Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dřěvce n. = stromeček, (malé) dřevo; pl. = drobné dříví Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|