|
|
|
kól, kola, kóla/kolu, kólu m. 1. kůl, silnější tyč sloužící jako opora něčeho, zvl. zarážená do země podpěra, opěrný kolík (u lodi) stožár, stěžeň měrný kól měrka ve formě kůlu, tyče ap. jako by kól nepohořal jakoby nic, jako by se nechumelilo jako kól ot plotu osamělý, opuštěný, sám jako kůl v plotě 2. kůl (hist.), popravčí nástroj 3. kyj, tlouk ap. Sr. kyj, palicě Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 6. 5. 2024). 
kól, kola, -u, masc., kůl, Pfahl; stsl. kolъ palus. — Zabiem san bez kolu sine fuste Pror. Dan. 14, 25. Vida na ’néj straně lodí u kola věziece Pass. 313. Když kto na ciziem plot postavil, móž komorníkem vdáti plot (t.j.póvod, žalobník, může na plot dáti soudní sázku); když vdán pirvý kool tři sta haléřóv, a druhý minúti bez vdánie; a opět kol podle tři sta, vše tak pořád vdávati každý kol po třem stóm a vždy jeden kol minovati Rožmb. 278, srov. vdáti. — Lid jí, pí, spí vesel, jako by kuol nepohořal, než až bolest na hrdlo naskočí, tož teprv se chce káti RokyKl. 364a, jako by mu kuol nepohořal Rokyc. 354a, jako by kól nepohořěl = jako by věc neměla míti konce (?); veselu býti, jísti, spáti dobře, vše jako by kuol nepohořal RokycKl. 44a; ti (lidé dvorští v kostele) lezau k samému oltáři… a žádné vážnosti nemají v kostele, jako by jim kuol nepohořal t. 293a. — kol palus, stekko MVerb., fustis MamA. 23a, kuol fustis Prešp. 1842, BohFl. 570. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kól, kola, -u m. kůl; jako by kól nepohořěl jako by věc neměla mít konce (?) Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kól m. = kůl Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|