|
|
|
dúbrava, -y f. sr. stsl. dǫbrava 1. les, lesík, háj (zvl. listnatý) 2. zř. pastvina, louka, luh (?) 3. bot. kopřiva žahavka 4. bot. meduňka lékařská, doubravník Dolož. též jako vl. jm. osobní (m., ojed. i f.), místní a pomístní Dúbrava a vl. jm. místní Dúbravy Sr. háj, les, dúbra, niva, žahavka, dúbravník, medunicě, rojovník Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024). 
dúbrava, -y, fem.; stsl. dąbrava arbores, nemus. — Luh, Waldwiese. Jěde každý… po dubrawach zde i honady PilB. A co je v kvietí utěšenie, co v ovoci, v lukách, v hájích, w dubrawach, v čirých polích, v potociech, řekách! ŠtítMus. 116a. Dubravy všeliké virentia quaeque Hlah. Job. 39, 8. (Bóh) rozvlažije dubrawu y hwozd inviam et desolatam Ol. Job. 38, 27, překlad odchylný. — *Ambusia dubrava, břěh ripa, procellaque vlna Prešp. 310 v kap. de aqua; dubrawa též SlovVyšbr., Veleš; dubrawa *ambasia, břěh, vlna atd. Rozk. 596, Anon. la, Vocab. 175a; dubrawa *arbusia BohFl. 56. — Rostlina toho jména: dubrawa merica MamA. 28b. — Příjm.: Dubraua servus noster NekrP. — Jm. lesa: Dubraua silva Reg. I, 1214, silva Dubrawy UrbR. 397. — Jm. místní: Dubrawa UrbPr. 1390, in Dubrawam UrbHrad. 6; Dluha Dubrawa Reg. IV, 1337, t. 1346. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
Dúbrava v. dúbrava Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
|