háj, -ě m.
1. pohanský posvátný háj
2. háj, menší n. řidší (méně kvalitní) les
Dolož. též jako vl. jm.. Původ slova nejasný, sr. Machek, Etym. slov.², Rejzek, Český etym. slov. s. v.; Gebauer odvozuje od nhn. hag.
Sr. dúbrava, luh, StčS pasěka 3
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024).
háj, -ě, masc., Hain, Wald; stsl. gaj nemus. Souvisí s něm. Hag, stněm. hag, hac = umfriedigter Wald atd. Kl.; lit.gõjus je ze slovanštiny (z polšt.). — Hereditas Zdezlai dicta na hayu Reg. II, 1292; Hay silva t. IV, 1342. V zásadách hustého hagie PilB 16; les neb hay porubený AlxB. 4, 9; v luzě nebo w hagy AlxV. 1623; (císař) mějieše jeden hay GestaBř. 105a; učinivše zálohu w hagy Mand. 71a. hay silva Prešp. 549, BohFl. 211; hay nemus Boh. min. 22a, hayg též Vít. 95a. Jich přátelství hned zaběhne do háje RešSir. 49a, zmizí.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².