|
|
|
déle, -e, pozd. též -i f. dél, -e, pozd. též -i f. 1. čeho délka, jeden z vodorovných rozměrů předmětu 2. v předložkovém spojení ve funkci adv. délka, měrová jednotka odvozená z rozměru předmětu 3. na dél, nadél podélně, po délce něčeho, na délku něčeho 4. na dél, nadél, též na dél – na šíř ap. do délky, na délku, nadél, 5. na dél, nadél, též na dél – na šíř ap. zvl. s určením míry na délku, co do délky (něčeho), co se týče délky (něčeho) 6. vz déli v. vzdéli Sr. ESSČ dále adv., déle adv., GbSlov déle f., MSS šířě Autor: František Martínek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 27. 4. 2024). 
déle adv. k dlúho, dlúzě 1. déle, delší dobu; vyjadřuje překročení obecně uznávané, stanovené míry 2. se záporným tvarem slovesa už (ne); vyjadřuje překročení snesitelné míry 3. čím déle čím déle; tím déle tím déle, o to déle, ještě déle 4. (jak dlouho) a nic déle ne déle (než), jen do (stanovené doby) 5. v odkazu na následující sdělení dále, níže, doleji Autor: František Martínek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 27. 4. 2024).
déle, dél, -e, novotv. -i, fem., délka, Länge. Z pův. dьlja longitudo; z toho vyvinulo se jednak pravidelné stč. dle, fem., v. t., a jednak déle, kdež -e- se ujalo a ustálilo analogií. Vedle sklonění náležitého jsou také novotvary podle i-kmenův. — del jeho (stromu) dotýkáše nebě proceritas Pror. Dan. 4, 8; desěti loket bieše del dsky jedné erat longitudo Ol. Ex. 36, 21, Mus. tamt. — Jeho (božího) dna, jeho dely, jeho šíři, jeho výši, jeho níži… rozum ižádúcí nenie (který by o těch věcech mohl mysliti) Kat. v. 1848. — (Komórka) jest osm šlépějí na del jako na šíř Kruml. 70b t. j. na dél = na délku; na del i na šíř Pulk. 4b; na del, na šíř Ol. 3. Reg. 6, 2; na del sto loktóv in longitudine t. Ex. 27, 18; na del budú opony sto loket per longum t. Ex. 27, 11; na dell cesty jest, což muož 7 dní ujíti Mill. 20b; na šíř i na del Lobk. 6b; ta rozsedlina má na dýl tři lokty Pref. 29. — Trst na šest loket wzdely Alb. 83a t. j. vz-déli z býv. vz-déľu, z toho vz-délí a z-déli, -í z-délí, = na délku; trest na šest loket wzdeli Kruml. 211b; jest lavicě wz deli od jedné stěny do druhé t. 71a; (deska) desět loket bude wzdeli in longitudine Ol. Ex. 26, 16; (koráb) tří set loket wzdeli t. Gen. 6, 15; čtř noh wzdeli Mand. 91b; (síň) pět loket wzdeli Kladr. 2. Par. 6, 13; devadesáti kročejí zdelij Lobk. 6a; kaplice jest okolo dvau sáhuo z ſſijṙij a čtyř asi z dýlij Pref. 32; hrob jest od země z weyſſij čtyři pídi, z dýlij devět a z ſſijṙij čtyři t. 37. — Oltář dvúdcát loket w deli a dvúdcát w ſſyrzi in longitudine Ol. 2. Par. 4, 1 t. j. v-déli atd., = na délku; (stuol) dva lokty w deli mensam habentem duos cubitos longitudinis t. Ex. 25, 23. — Kde hejtman náš naliezl by nekiereho z nich nyeczo z ſlatkow naſſich delie hranicz statkóv jejich držeti Perw. 6 ( list. českopolská XVI stol.), gen. ustrnulý ve významu adverb. = podle, iuxta. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
déle, adverb. kompt., länger; ku posit. dlúho. — Bóh mi nedaj tu nehodu dele o sobě slyšěti AlxV. 180. Co do toho, ač bychvě myslila dele AlxBM. 1, 13. Čím smy dele na světě, tiem smy sě u viece hřiechóv uvalili Pass. 331. Neroď del jejie žádosti provlačiti ani dlíti Hrad. 46a. Doniž bóh chce a nic dele ŠtítVyš. 54a. Snad deele budú hyzditi bláznovstvie jeho Štít. ř. 119b. Doňavadž naydele sem quamdiu sum ŽKlem. 103, 33. — Novotv. délejí: délegij Háj. herb. 90b, t. 158b, t. 275a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
déle, dél, -e f. délka: desěti loket bieše dél dsky jedné; na dél, vz-déli, v-déli na délku Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
déle, dél f. = délka; vzdéli = na délku Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|