|
|
|
darmo adv. též darmoť adv. k dar 1. darem, zdarma, bezplatně, bez odplaty, bez náhrady 2. nadarmo, marně, zbytečně, naprázdno 3. bezdůvodně, bez příčiny, neprávem Sr. daremně, nadarmo, naprázdno, nedarmo, nejěšutně, nezdarma, zdarma Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 4. 2024). 
darmo, adv., darem, unentgeltlich; nám bóh dává darmo velím viece Hrad. 115a; (ryby), ješto smy jedli darmo gratis Mus. Num. 11, 5. — Pro nic, ohne Ursache: židé Krista darmo v nenávist jměli Kruml. 61a; vybíjeli sú mě darmo expugnaverunt me gratis ŽKlem. 108, 3; jižto sú mne nenáviděli darmo oderunt me gratis t. 34, 19; darmo schovali sú mně jětie osidlné gratis absconderunt mihi interitum laquei sui t. 34, 7, darmo chovali sú mně seštie osídla svého ŽWittb. tamt. — Marně, vergeblich: že sě darmo hádáš Hrad. 140b; darmo mluvíš Kat. v. 343; jedno ač hospodin střieci bude města, darmo bdí, ježto střěže ho frustra vigilat ŽKlem. 126, 1; (člověk) darmo sě smucije frustra conturbatur ŽWittb. 38, 7; (slova tato) nejsú vám darmo přikázána in cassum Mus. Deut. 32, 47. — z-darma, nadarmo, vergeblich: laješ nám a voláš na nás zdarma Tkadl. 3b, a ny zdarma haníš tamt.; z darma frustra Ol. Prov. 1, 11, t. Job. 1, 9. — na-darmo vergeblich : na darmo frustra Ol. Deut. 5, 11. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
darmo adv. darem, zdarma, zadarmo; nadarmo, marně; zbytečně, bezdůvodně; zdarma marně, zbytečně Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
darmo adv. = zdarma; marně; bez příčiny; — zdarma = zbůhdarma, marně Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|