chvalebný adj.
k chváliti
1. (o člověku, chování ap.) chvalitebný, zasluhující chválu
2. (o řeči) pochvalný, vyjadřující chválu
Sr. chváľený, chvalitebný, chvalitedlný, chvalný, oslavný
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024).
chvalebný, adj., chvalitebný, löblich; z *chvalba. — Od východu slunce až do západu chwalebne jméno páňe laudabile Kladr. žalm 112, 3; chvalebni přieliš laudabilis Hlah. žalm 47, 2; chwalebny laudabilis MamB. 22b. Kralovánie samého boha bylo jim velmi chwalebne ChelčPař. 165a. Jsú chwalebneho života Unič. 97a. — Adv. -ně chvalebně: libý a milý všem spravedlivým, který… chwalebnie život svój skonal jest ChelčPař. 146b; že (zemřelý) svatý život měl, světě obcoval, vítěz bojóv učiňen proti diáblu a v tom chwalebnie skonal tamt.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chvalebný, chválený, chvalitedlný (čtyřslab.) adj. chvalitebný, slavný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.