|
|
|
chváliti, -ľu, -lí ipf. 1. koho, co v čem čím (zpěvem) ap. chválit, velebit, vzdávat chválu, opěvovat, oslavovat, uctívat jako nad jiné slavnější(ho) 2. koho, co z čeho, pro co, na čem ap. chválit, zahrnovat někoho chválou za něco, vychvalovat 3. koho z čeho ap. děkovat za něco, vzdávat díky 4. co, čeho komu, s vedl. větou schvalovat, příznivě přijímat něco, souhlasit s něčím jur. s vedlejší větou stvrzovat, právoplatně uznávat, schvalovat jako platné, správné 5. co za co („dobré“) prohlašovat, hlásat 6. co, koho chválit, vychvalovat, velebit Sr. děkovati, oslavovati, pochváliti, schvalovati, stvrzovati, velebiti Autor: Barbora Chybová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024). 
chváliti, -ľu, -líš, impftiv., chváliti, slaviti, loben, lobpreisen. — Po všě časy toho krále, jež pokojní lidé chwale, řěčská země v mířě stáše AlxV. 83. To já velmi chwaly t. 1077. Dřiev tě chwalil na téj věci Hrad. 32b. Všichni ji chwaalili KřižB. 83b. chwaliti tě budu laudabo ŽWittb. 21, 23; chwale vzvolaji laudans t. 17, 4; chwalen bude laudatur t. 9, 3 (24); budem chwaleni laudabimur t. 43, 9; — chwaliti bude glorificabit MamA. 24a; chwalili sú sě gloriati sunt ŽKlem. 73, 4; chwal (sic) dušě má hospodina magnificat ŽWittb. Magnif. 46; — chualiti (bude) exultabit ŽGloss. 50, 16, chwaliti budú deprecabuntur ŽKlem. 44, 13, chwalime tě benedicimus t. Ambr. 24, chwali commendat MamA. 18b. — Uzřěli zástup prorokuov chwalecze prophetarum vaticinantium Lit. 1. Reg. 19, 20, překlad volný. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chváliti, -ľu, -líš ned. chválit, slavit, velebit Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|