chvalný adj.
k chváliti
1. slavný, chvalné pověsti; v čem chvalně známý něčím
2. chvályhodný, chvalitebný
3. (o projevu ap.) pochvalný, chválící; (o listu) doporučovací
Sr. čstný, chvalebný, chváľený, chvalitebný, chvalitedlný, jmenovaný, jmenovatý, jmenovitý, oslavný, slavný, slovutný
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024).
chvalný, adj., chvalitebný, löblich. — Veliký bóh a chwalny přieliš laudabilis ŽKlem. 47, 2; král chwalni rex gloriae t. 23, 7; hospodin hrozný i chwalny laudabilis Mus. Ex. 15, 11. Ó chwalna trojice adoranda trinitas SekvE. 24a. Tehdy tu ta chwalna i hojná bojovnice Jezusova… na svú kolenú poklekši i spě svoji ruce krásnie Kat. v. 3319. Neb si chwalny BarlA. 52, BarlB. 35. Nedosiehne ť lékař ranný skrze své dielo konce chwalneo Rhas. 198. — Pieseň chwalnu Kruml. 35a. — Adv. -ně chvalně: ješto chwalnie počínáchu to, co jest dobré ŠtítBud. 200; (toho času) krev púštěti chwalnie, nehty obřězovati zlo ChirB. 34a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chvalný adj. chvalný, chvalitebný, chvályhodný, pochvalný; pieseň chvalná chvalozpěv
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.