|
|
|
chtěnie, -ie n. dolož. též chcěnie, -ie n. k chtieti 1. čí (zvl. boží), jaké, k čemu chtění, vůle, schopnost ovlivnit něčí jednání podle předem pojatého záměru 2. jaké, k čemu chtění, úmysl, záměr 3. čí, čeho, jaké ap. přání, touha, potřeba, žádání si něčeho jaké (tělesné), čí žádostivost 4. zř. chtění, úsilí, snaha po dosažení n. vykonání něčeho Sr. vóle, ľubost, dopuščenie 1, nechtěnie 1, chtieč Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 9. 5. 2024). 
chtěnie, -ie, neutr., chtění, vůle, das Wollen, Wille. — Mocný hospodine, jehož chtyenye nic nemine AlxBM. 7, 35. Lvový šťenec… což neskoná, na ňež miení, však to pokáže v svém chtyeny AlxV. 193, pigritiam pedum redimit matura voluntas Gualth. 1, 55. Co které srdce miení, v které j’ vóli neb we chtyeny, to vše znáti na vezřění AlxV. 1480. V jeho (božím) chtyeny AlxH. 11, 25. Spadlo na mě jedno chtyenye Kat. v. 2478; daj nám věděti své chtyenie t. 1494. Nebuď podle mé vóle, ale podle tvého chtienye Hrad. 80a. Přihodilo sě jest božím chtyenym Pulk. 37a. To jest měl (Mojžíš) od božieho chtyenye Kruml. 161a. — Na spasenie zúfalého člověka potřebuje buoh jeho vuole a jeho chczienie k tomu; a jestli že jeho chczienie a jeho vuole k tomu nenie, buoh spasiti nemóž Tkadl. 39a, chcěnie m. chtěnie; ne proto pravím, by to božím chczenim bylo t. 33b. — chtyenie velle Prešp. 25. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chtěnie, chcenie, -ie n. chtění, vůle Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
chtěnie n. = vůle; jehož chtěnie nic nemine = podle jehož vůle se všecko děje Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|