|
|
|
ľubost, -i f. k ľubý 1. libost, potěšení, čeho zalíbení v čem 2. jaká (dobrá) dobrá vůle, náklonnost „svá ľubost“, „ľubost sebe samého“ sebeláska 3. pěknost, krása, koho (člověka) půvab, přitažlivost 4. vůle; „do ľubosti“, „k ľubosti“ komu podle čí libosti 5. žádostivost, smyslnost 6. jaká (tělesná, bludná ap.), čeho (světa) chtivost, chtíč, rozkoš „ľubost těla“, „ľubost tělesná“ tělesná rozkoš, pohlavní uspokojení „zlá ľubost“ špatnost, hříšnost Nelze vyloučit podobu ľúbost. Sr. ľúbeznost, ľuboščě, milost, neľubost, vóle, dobrost, smyslnost, žádostivost Autor: Michal Hořejší Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 5. 2024). 
ľubost, ľúbost, -i, fem., libost, Vergnügen, Wohlgefallen, Belieben, Liebe, Anmut. — Pro tělesné lijboſty Štít. ř. 1a; tělesných lijboſtij tamt. Lijboſtem světským t. 8a. Krásu a lijboſt t. 26b. Ať… liboſt světa umře ChelčPař. 161b, ľubost světa, amor mundi; Lyboſt toho v srdci maje NRada 846. Zda (Kateřina) našie lyboſty povolí Kat. v. 451. Učiním tvú lyboſt JeronMus. 55b. V kvasiech rozkošných sě kochal a lyboſt jměl t. 71a. (Sbožie), ješto člověčiemu oku luboſcy dává posoku AlxB. 5, 18. Přišli w luboſt sirdciu in affectum ŽWittb. 72, 7. Bratr… nedá bohu liuboſti placationem ŽKlem. 48, 8. — Miloval si zlobu nad lyboſt super benignitatem ŽPod. 51, 5, v ŽWittb. tamt. omylem: nad lutoſt. — Dobra liuboſt beneplacitum ŽKlem. 146, 10, dobrá ľubost, m. libost, zalíbení, podle lat.; čas dobre liuboſti tempus beneplaciti t. 68, 14; w dobrei lyboſti in beneplacitis t. 140, 5, w dobrziey liboſti tvéj ŽKap. 88, 18. — By k tomu ſwa lyboſt vláštie netržala Štít. uč. 90b, svá ľubost, odtud svélibost, amor sui, Eigenliebe; tak nám jest těžko světskú práci nésti pro ty, jimž jsme dlužni, jakž nám saměm pro ſwu lyboſt nejsú míly věci světské: dřéve… mílo nám bylo, pro ſwu lyboſt v světském běhu pracovati, a již vše nás mrzí, všeho se chcem ochabiti, jakž ſwa lyboſt nepodněcije, ano by teprv z té práce byla odplata, ješto by kto nesl ne pro ſwu lyboſt v těch věcech světských, ale pro ty, jimž jest povinen t. 50b: to j’ řiedko, by k tomu (t. k chvále a užitku vlastnímu) ſwa lyboſt vláštie netržala t. 50b. — Buď živ k ſwey liboſti NRada 1401, k ľubosti, podle libosti. — ljboſt Br. Isa. 42, 21, podlé ljboſti t. Jer. 2, 24; při lijboſti Háj. herb. 379a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
ľubost, ľúbost, libost, líbost, -i f. libost, potěšení, láska, rozkoš, záliba; dobrá ľubost zalíbení; svá ľubost sebeláska; k ľubosti podle libosti Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
ľubost f. = libost; — svá ľubost (libost) = sebeláska Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|