|
|
|
dopuščenie, -ie n. k dopustiti, dopustiti sě 1. božie dopuščenie, božské dopuščenie boží dopuštění, boží vůle, dopuštění, připuštění něčeho, nezabránění něčemu 2. (o Bohu ap. ) čeho (tíživého) na koho dopuštění, seslání 3. čeho dopuštění, povolení něčeho, svolení k něčemu 4. čeho (zvl. špatného) dopuštění (se), spáchání 5. přečin, zločin, „hřiech“ 6. nemravnost, (krve)smilstvo 7. čeho (provinění) odpuštění K 5: též za lat. commissum, excessus; k 6: za lat. incestus Sr. dopúščěnie, nedopuščenie, otpuščenie, povoľenie, přěpuščenie Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 5. 2024). 
dopuščenie, -ie, neutr., dopuštění, Zulassung, Gestattung; z dopustiti. Ach českého nedomyšlenie, jich nemúdré dopuſczenye, že dachu neznámým lidem po zemi sě túlati DalC. 82. — Bez dopuſtyenye mužského porodila s’ ML. 11b, omylem m. dostúpenie. — Begehung, Vergehen; z dopustiti sě: boží zákon učí… dopuſczzenie plakati Kruml. 308b; počet učiniti ze všeho dopuſtienye i ze všeho opuſtienye t. 435a; oplakávanie biedy a to kteréžkolivěk, leč za dopuſſczenie hřiechóv, leč atd. 226a; neuiedoma dopuſſtienye i shřešenie ignorantias et peccata Ol. 1. Mach. 13, 39, dopuštění z nevědomosti; odpúštiemy vám nevědomá dopuſtienye ignorantias Mus. tamt.; Dopuſczenye mého bojím se commissa ŽPod. 158; dopuſczenie commissum Prešp. 2338. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dopuščenie, -ie n. dopuštění, přestupek, prohřešek Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dopuščenie, dopuštěnie n. = dopuštění, hřích, přestoupení Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|