chtieč, -ě m.
k chtieti
potřeba, žádost, k čemu chuť
(tělesný) chtíč, žádostivost
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 5. 2024).
chtieč, -ě, masc., chtíč, Begierde, Gier. — Abych mnohým žádost a chtijč zbudil Háj. herb. XIb; pro chtijč t. 7b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².