|
|
chrást, -a/-u m. chrast, -a/-u m. chrást, -i f. chrast, -i f. chrásta, -y f. chrasta, -y f. krasta, -y f. krásta, -y f. krást, -i f. krast, -i f. 1. strup, lišej, vyrážka 2. prašivina, svrab, lišej ap., kožní nemoc projevující se strupy a rozpraskáním kůže 3. jaký (trnový, polský ap.) chrastí, roští, křoví, hustý nevysoký, špatně prostupný porost 4. jen f. pozemek porostlý křovím („chrástí“ 3) Kvantita kořenného vokálu nejistá. K původu slova sr. ESJS s. v. krasta Sr. chamradie, chrastina, chrastie, lišěj, nechrast, osutie, prach 9, prašivost, roždie, stohovina, strup, svrab, škralúp, závrbek Autor: Martina Jamborová, Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 29. 3. 2024).
1. chrast, ze staršího chvrast, -a, -u, masc., a také -i, fem., chrastí, křoví, Gesträuch, Gebüsch; stsl. chvrastъ sarmentum; z chvorst-, srov. sthněm. horst Wald. — Nepřěstávali páliti peci… kúdelí a smuolú a chraſtem malleolis (sazenicemi) Pror. Dan. 3, 46, ProrTel. tamt., Ben. tamt. Biskup pod chraſtem skryl sě Pulk. 97a, v tom chraſtu tamt. Smrt vie všě země i všě vlasti, vie všě lesy i všě chraſty, nikomu atd. Vít. 33a. Všěcku chraſt polskú virgultum Ol. Gen. 2, 5, všelikú chraſt polskú Mus. tamt.; v té chraſti pepř roste Mand. 54b. Bývati pod chraſtmi sub sentibus Ben. Job. 30, 7. chraſt dumus (trnový keř) Prešp. 566, Rozk. 1057, SlovBrn. 200; chraſt virgultum Cath. 179a, chraſtu virgultum MamV.; chraſt rubetum MamA. 33b, rubus t. 34a; chraſt saltus HymnA. 24a, HymnB. 21a. — Změnou hláskovou také chřast, chřást, -a, masc., chrastí, chřastí: když byl na chrzaſtu KolC. 5la (1583). — Příjm.: Ondřej Chrast UrbE. 26, TomZ. 1433 st 32; k tomu fem. -ová Chrastová, Chrástová, Chřastová, Chřástová: Margaretka Chrastowa TomZ. 1433 m 10. — Jm. místní: de hrasta DeskDE. 1318, de Chrast TomZ. 1455 m 9. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
2. chrast, krast, -a, -u, masc., a chrast, krast, -i, fem., také chrásta, krásta, -y, fem., strupy, prašivina, Grind, Räude; stsl. krasta scabies, pol. krosta, rus. korosta, z korst-. V č. krast- již v době staré zřídka se vyskýtá, obyčejně bývá chrast-. — (Lidé) věčnú chraſt majíce neměli jsú přisluhovati scabiem Comest. 8la; chraſti ť jsú byli scabies t. 83b. Rani tě hospodin chraſtamy percutiat te scabie Lit. Deut. 28, 27, chraſtamy i svrabem scabie et prurigine Ol. tamt., chraſtem také i svrabem Kladr. tamt.; raní tě pán… i krástami i svrabem HusE. 1, 56. Maje svrab neb chraſti na těle si scabiem, si impetiginem Ol. Lev. 21, 20. (Kristus) přijal naše tělo praeter škaredosti, jako chraſtuow, lišejuov HomMak. 77a. Pomaž tiem (mazadlem) chraſt ChirB. 185b. Znamenie mravence a suchých chraſt neb lišeje jesti ť svrab Sal. 400; o mravenci a suché chraſti neb lišeji tamt.; mravenec neb suché chraſty neb lišej stávají z jedné hmoty vodné krve slané tamt. Vedlé těch neštovic sú chraſti neb škralúpové malí t. 254. O škralúpě neb chraſtach na hlavách t. 214. Suché chraſty a lišej často bývají na tváři Rhas. 85. kraſti scabies Prešp. 1573; chraſty scabies MamD. 309a, impetigo t. 298b; chrasti neb praši scabies Veleš.; Garab kraſta Lit. výkl. jména Garab. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
3. chrast, chřest v. chřest. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chrast¹, -a, -u m. i f. chrastí, křoví Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
chrast², krast, -a, -u m. i f. strupy, svrab, prašivina Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
1. chrast m. a f. = chrastí, křoví Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
2. chrast, krast m. a f. chrásta, krásta f. = strupy, prašivina Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|