osutie, -ie n.; k osúti, osúti sě
1. čím [zemí] zasypání něčím, pokrytí nasypáním něčeho: cožkolivěk se jemu [Hodíkovi] zkazí rolí buď cestú, neb strúhú, anebo příkopem, anebo osutím zemí ArchČ 16,454 (1493). – Srov. osúti 1
2. vrchovaté nasypání, naplnění (něčím cenným): viz plnosti oſuti i přelití v tobě, …vhuoru doluov patříc, všudy boha uzříš ChelčArc 213 (fig.). – Srov. osúti sě 3
3. osypání, vyrážka: ten zíště zlatých vedlé množstvie toho oſutie BřezSnářM 72b; scabies slóve oſutie na životě LékKřišť 80a; o molech vlasních nebo o oſuti hlavy nebo prašivosti LékRhaz 4; mast spomáhá k oſuti, k spálení kuože LékRhaz 84 proti vyrážce; pakli by byl svrab v ůčích neb oſutie LékŽen 83b. – Srov. osutina, osutost, osypka