|
|
|
chod, -a/-u m. k choditi 1. jaký, čí, kam, ke komu chůze, chození, pohyb pomocí nohou bludný chod v. ESSČ bludný 10 2. putování, přemisťování se chůzí z místa na místo 3. průvod, procesí 4. kam vchod, vcházení, přístupová trasa někam 5. kudy průchod, procházení, cesta někudy; relig. noc projití anděla smrti Egyptem, kdy bylo zabito vše prvorozené; relig. židovský svátek pesach připomínající noc vyjití z Egypta 6. čeho (vody, vodního toku) tok, proudění, plynutí 7. astr. (nebeského tělesa) dráha, trasa 8. med. čeho (orgánu ap.) průchod, procházení, vedení 9. jaký, čí chůze, způsob chození; též fig. (o šachové figuře) způsob pohybu po šachovnici 10. zvl. v pl. jaký, čí krok, pohyb nohy z jednoho místa na druhé během chůze (o vyprávění) posun v ději, přechod k dalšímu tématu jur. „dědičský chod“ nárok na dědictví daný posloupností v rodě (?) 11. (peněz) oběh, přesun od jedné osoby ke druhé 12. fabr. chod, jistý počet nití představující část osnovy tkalcovského stavu Sr. jitie, chózě, choźenie, chodba, běh Autor: Hana Kreisingerová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024). 
1. chod, -a, -u, masc., chození, chůze, cesta, Gang, Reise; stsl. chodъ incessus; z ched-, pův. sed-. — chod gressus Prešp. 1471; chodowe moji gressus mei ŽKlem. 72, 2, chod mój ŽWittb. tamt.; chody mé gressus meos ŽKlem. 118, 133, chod mój ŽWittb. tamt.; svrchuj chod mój perfice gressus meos ŽKlem. 16, 5, ŽPod. tamt., chody mé ŽWittb. tamt., dokonaj chody mé ŽGlossKlem. tamt.; chodowe člověčí budú opraveni gressus hominis ŽWittb. 36, 23, ŽGlossKlem. tamt., chodowe lidščí ŽPod. tamt.; obrátil s’ chody gressus SekvE. 18b; rozšířil si chody mé gressus meos ŽPod. 17, 37, rozšíříš chodi mé pode mnú gressus meos Lit. 2. Reg. 22, 37; w chodiech svých in egressibus ŽKlem. 143, 13; chod incessus, progressus Lact. 86a. Tak jest ten chod tudy (pouští) nebezpečný velmi transitus Mill. 32a; chodowe… jsú velmi úzcí a nesnadni t. 26a. — Slepí zrak, belhaví chod přijímají ML. 87b, chod, možnost chození; chod dával belhavým PassKlem. 169a; slepým zrak, belhavým chod…, strastem utěšenie dálo sě Pass. 420. Údy k létaní neb k chodu ŠtítBud. 43; nemóž to býti, by kto na hlavě zchodil svět, neb nenie dán chod na hlavě HusE. 3, 149. — Prvý chod apoštolský ku pohanóm Comest. 258b, chod, chůze, cesta; chod do kostela HusE. 1, 299; častým a náramným chodem jeho svaté nohy se byly ssedaly KázLeg. 124a; u procesí, to jest v řiezeném chodu žákovstva HusPost. 59b; svobodný chod skrze zemi Comest. 95b; chod nemilostivých iter impiorum ŽWittb. 1, 6; sčastný chod prosperum iter ŽKlem. 67, 20; podle chodu mého pohoršenie položili jsú mně iuxta iter t. 139, 6. — Mnoho ušli brzkým chodem Comest. 95b, chod, způsob chůze; (Maria) jest chodu tichého OpMus. 52b; chod pokorný, smysl pokorný Kruml. 314b; aby (ty) nerozhněvala boží očí v smilném chodu aneb v hrdém Štít. ř. 241a; druhdy (dívka) věnec nese a panenstvie již ztraceno v lesě, chod, stroj, řeč, oko, tanec na ni svědčí, kaká vnitř jest, poznáš z jejie řeči HusE. 1, 203; chod opilczow RVodň. 54c. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
2. chod, -a, masc., výsadní sedlák, který měl po hranicích choditi a hlídati, zejména v krajině domažlické (domněnka, že by Chodové na Domažlicku byli potomci polských Hedčanů, je mylná); z téhož ched-, jako předešlé, béře na sebe časem povahu jména vlastního. — chod *agrestus Prešp. 857 m agrestis (= Ackermann, Feldmann… Diefb. Gloss.); chuod agrestis Rozk. 1581; Chod, lhotník agrestis, agricola Lact. 9a. (Břěcislav) káza chodom o Němcích i o sobě les zarúbiti DalC. 44, v překl. stněm.: er gebot den fusgenger. Kněz vece: Já-sem proto kázal zarúbiti, anebo sě braňte, neb sě dajte zbíti, jáz nechci odtudto beze cti odjěti; ktož ode mne poběhne, kázal sem jej chodom zabiti tamt., v překl. stněm.: ich habe gebotin den fuzgengirn etc. Tu sú Chodowe s svými sekyrami ukázali svú statečnost Háj. 118a; ti lidé až do dnešního dne slovú Chodowé od toho, aby po lesích chodili a od nepřátel (země) bránili t. 118b. Quod Chodones ipsi omni eo iure, quo gaudet Tust civitas nostra in iudiciis…, frui debeant Reg. III, 1325; Chodonibus omnibus et singulis ad civitatem et dominium nostrum Tust spectantibus etc. t. 1332; praedictorum Chodonum etc. tamt.; Chodones vero… iudicia sua apud praefatos oppidanos habere debeant t. 1331. — Příjm.: Chod TomZ. 1443 m 8. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chod m. chod, chůze, jití, cesta; krok, způsob chůze, pochod; vchod, průchod Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
chod m. = chůze, krok; pochod, cesta; způsob chůze Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
Chod, -a proprium Autor: Hana Kreisingerová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024).
|