jitie, -ie n.
k jíti
1. jití, chůze; pěší postup, též fig.
2. cestování, cesta uskutečňovaná převážně pěšky
3. čeho (pohybujícího se) dráha, cesta, místo pohybu, (potoka) tok
4. med. čí, čeho (člověka, „mokrosti“ v těle) odkud kam procházení, průchod
5. bibl. pesach, židovský svátek připomínající projití desáté boží rány Egyptem a vyjití Židů z Egypta
6. jitie s světa smrt
Sr. chod, jdenie, pojitie, příštie 2, sjitie
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 5. 2024).
jitie, -ie, neutr., jití, das Gehen; novotv. — Již nám velmi těžké gitye PulkL. 427; až do gitie potoka Zared ad transitum torrentis Kladr. Deut. 2, 14; stok cest neb próduchóv k gytí mokrosti z jednoho údu do druhého Sal. 209.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jitie, -ie n. jití, chůze
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
jitie n. = chůze
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.