bylina, -y f.
dolož. též bělina², -y f.
k býl, býlé
1. bylina, rostlina s měkkým stonkem, opak dřeviny
bylina neužitečná bibl. bylina s tuhými n. pichlavými, zvl. jehlicovitými listy (?), vřesna (?)
židovská bylina v. židovský
2. travina, opak obilí
3. ve funkci kolektiva bylinný porost („bylinie“)
4. nadzemní část rostliny, zvl. stonek
5. bylina valchářóv, bylina pradlcová fabr. louh, užívaný při bělení látek (chápán jako rostlinný produkt)
K 1: ad bylina neužitečná sr. neužitečný 1
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
bylina, -y, fem., Pflanze, bylina herba Ol. Mal. 3, 2; ani bylyna ani zelyna herba t. Sap. 16, 12; bylinu jedieše herbam Otc. 141b; byelinu (sic) herbam MamC. 127a. — Rolí, nebude-li klizena, porodí bylinu ŠtítOp. 25b, býlí, Unkraut. — bylina malagma MamVíd.,= obkladek z bylin.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².