bublati, -ľu, -ľe ipf.
dolož. též budlati, -ľu, -ľe ipf.
1. čím (ústy, hlasem) o čem ap. mumlat, mrmlat, mručet, huhlat, potichu a nezřetelně mluvit
2. co, čeho (modlitby) čím (ústy, hlasem) mumlat, potichu n. nezřetelně vyslovovat, šeptat
3. odkud nezřetelně znít
Sr. bláboliti, huhlati, mumlati, blektati
Autor: František Martínek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024).
bublati, bľu, -bľeš, impftiv., murmeln, brummen, (Kněží) aby mnoho ústy bublali ChelčP. 81b. Slyšiece bublánie…, ješto svět buble o své marnosti ŠtítPař. 26b. (Diábel) škaredým hlasem počě bublaty Pass. 417. Mluvenie tvé bublaty bude mussitabit Pror. Isa. 29, 4, MamV., bublati bude mussitabit MamD. 310a, MamE. 320a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bublati, -bľu, -bleš ned. mumlat, brumlat; bručet
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
bublati nedok. = mručeti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.