huhlati, -ľu, -ľe ipf.
1. křičet, povykovat, tropit hluk
2. naříkat, úpět
3. proti komu ap. reptat, nesouhlasně se projevovat
Sr. bublati, mumlati
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 27. 4. 2024).
huhlati, -ľu, -ľeš, impftiv., heulen, jammern, wehklagen; z onomatop. gąg-, srov. stsl. gągnati murmurare. — Hubené duše takú bolestí žalostně huhlycz volají Štít. uč. 154a. Bohatci plačte a huhlete v svém hubenství ŠtítVyš. 9a. Ječíce a huhlyeze ROlB. 130a, ječíce a huhlice Jeron. 130a; plačíce a huhlicze ploratus et ululatus multus EvSeitst. Mat. 2, 18 Ani (hlasové) huhli Pass. 92. Židé ve své škole huhly Otc. 446b. Že ste huhlali proti nám mussitastis Lit. Ex. 16, 7, že ste huhlaly Mus. tamt. Lid huhlaſſe Ol. 3. Reg. 1, 42 (ve Vulg. není). Co huhleſs Hod. 85b. Ululo… est luporum et feminarum, výti, huhlati Lact. 238d; huhlati ululare Otc. 100a; huhlali murmuraverunt MamV.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
huhlati, -ľu, -leš ned. skučet, naříkat, bědovat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
huhlati nedok. = skučeti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.