|
|
|
bran, -i f. pozd. též braň, -ě f. pozd. též zbran, -i f. sr. stsl. branь 1. zbraň, nástroj k obraně n. boji 2. bojová výzbroj, výstroj, armatura 3. přírodní n. uměle vytvořená překážka proti vojenskému útoku, zvl. opevnění n. některá jeho část 4. opevněné místo, „tvrzě“ 5. obrana proti vojenskému napadení, odpor, zvl. ozbrojený Podoba zbran doložena až ve 2. pol. 15. stol. – Machek uvažuje o prefixaci vlivem analogie se slovem zbroj, pravděpodobnější je však vliv slovesa (v)zbrániti, sr. Machek, Etym. slov.² s. v. bran Sr. brána, brániti, oděnie, orudie, oružie, tvrzě Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024). 
bran, braň, -i, fem., stsl. branь pugna, lit. barnis rixa; z bornь, koř. bor- pugnare. — Zbraň, Waffe: (Jojada židům) dáváše bran krále Davida arma Lit. 4. Reg. 11, 10; Ježíš bez brani proti nim vyšel Kruml. 39b; proti tomu muži byli mnozí lidé s rozličnú brani Tkadl. 37a; tiť sú byli proti tomu muži na ň sěkúce, na ň tepúce, na ň tú brani házejíce, každý tiem, což měl tamt.; což bylo zmužilých, k brani ješto by se hodili Lobk. 151b; protož sě jich (potvor a zvířat) lidé velmi bojí a s brani choditi musie Mand. 45a; u nás oděnie ani branye nenie t. 48b; s meči, s oščěpy i s jinú brany t. 14b; běžal-li by (kto) po utiekajícím s nahú branij Pr. pr. 262; katové své brany s sebú vzemše Kat. 176; rozuměj každú braň, jíž tepe rytieř HusE. 1, 176; takú bran a také oděnie a oružie Štít. ř. 92a; k brani sáhnauti museli Puch. 112b; šípové črtovi a bran diabelská Kruml. 63b; všeliké braně a nástrojové váleční RešSir. 20lb. — Obranné opevnění: bran defendiculum (munitio DC.) Prešp. 2038, Rozk. 3157; srov. brána munitio. — Odpor, obrana, Widerstand: synové izraelští chystají sě k brany ad resistendum Ol. Jud. 5, 1; Alexander když to vzvědě, že ti liudé k brany řiedie, by tiem radosten AlxV. 2013, že se k odporu chystají; přemohú jě (bojovníci Alexandrovi Thebany) bez wſye brany t. 484; král židóm ku brany pokynu DalC. 36, aby se bránili, k bráňení DalL. tamt.; lidé toho městečka (Přísečnice, přepadení od křižáků německých) ušli na kostel, neb jest dobrý k brani, a leželi tu Let. 192 (k r. 1408); když sě v oděnie obláčíš k brany proti nepřátelóm Modl. 106a; ješto ku brany slušějí defensores Brig. 79; — kterýž (maje ruku uťatu) potom k brani nebyl hodný Křiž. 287. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bran, braň, zbraň, -i f. zbraň; obranné opevnění, ochrana; obrana, obrana, odpor, boj Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
bran, braň f. = zbraň; obrana, odpor, boj; opevnění Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|