|
|
|
brána¹, -y f. k brániti 1. brána, zprav. zděná stavba n. dřevěná konstrukce, součást opevnění n. budovy chránící průchod, vstup n. vjezd někam 2. brána, vrata, mříž ap. uzavírající průchod, vstup n. vjezd někam 3. čeho počátek 4. úžina, průliv, úzký pruh moře mezi dvěma pevninami Dolož. též jako vl. jm. místní. K 4: ojed. doklad z CestMand Sr. bran, klauza, vrata Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 6. 5. 2024). 
brána², -y f. sr. psl. *borná brány, zemědělské nářadí užívané k vláčení půdy V KlarGlos v podobě bráně za lat. dentula Sr. hrábě, hřeben Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 6. 5. 2024).
brána, -y, fem., z borna, koř. bor- pugnare. — Obranné opevnění, Schanze: zděláš brány aedificabis munitiones MamA. 21b, t. 29a; branami osadichu město munitionibus circumdederunt civitatem t.29b. — Thor: (dobyvatelé) k branam sě berúce až však u město (Tyrus) sě vebrachu AlxH. 8, 38; jížto branuu Ježíš vjěl Pass. 485; brany medyenee portas Pror. Isa. 45, 2; brana valva Prešp. 1839. Jm. místní: Mika od Brány PoprR. 27. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
brána, mnohdy plur. brány, Egge, erpica (instrumentum ad delendas glebas DC.): brana serra, dicitur lignum multos habens dentes, quod boves trahunt MVerb.; brana erpica Prešp. 2362, Rozk. 3446, Vít. 93a BohFl. 764, Veleš.; Brana erpica est instrumentum rusticorum ad terendas glebas Lact. 61c; s vozem, pluhem a s jednú branv KolB. 63b (1497), brany dvoje t. 89a (1498), brani čtyři s železnými hřebíky t. 76b (1497); zahradníci oříc, kopajíc, branamy drhnuvcz, plevúc nepřěstanú klidiec zahrady Štít. ř. 189a; branu wleczy rastrare UrbE. 111; erpicarius, kto dělá neb wlaczij branu Lact. 61c, vláčěti branou, z toho nč. vláčeti eggen; jako brana, jížto zawlaczugy žita Kat. 156; jedna brana k wlaczbie KolB. 64a (1497). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
brána f. obranné opevnění; brána Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
brána f. = opevnění, přístav Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|