|
|
|
blázn, -a m. pozd. též blázen, -zna m. sr. stsl. blaznъ 1. blázen, pošetilý, nemoudrý, nerozumný člověk 2. blázen, pomatený, duševně nemocný člověk 3. zř. blázen, šašek, kdo se chová nevázaně 4. čí blázen (arch.), šašek, kdo svým nevážným chováním obveseluje ap. svého pána Dolož. též vl. jm. osob. (Bláz(e)n, Bláznová) a pomíst. Sr. bláznicě, bláznivý, blazhún, nemúdrý, nerozumný, nesmyslný, zpozdilý Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024). 
blázn (jednoslab.), blázen, -zna, masc., Narr, Thor; stsl. blaznъ error. — Nemúdrý i blazn insipiens et stultus ŽWittb. 48, 11, blazen ŽKlem. tamt. Ti jako jeden blazn činie Hrad. 99b (verš 8slab., blázn lslab.). blazen jest, ktož cizozemcě dobrým súdí DalC. 21; blazn svým hledá cizieho zlého t. 55. Nabal blazn Kruml. 84a; blazn fatuus Prešp. 1056; blazen fatuus Diefb.; bláżen (sic) HusPost. 40a, o bláżni! t. 65b; najvětčí blaazni Blazn. 132a. Ač co s blaſnem kdy ulovíš, ale nerovně s ním rozdělíš Mast. 98. blazna želej fatuum plora Ol. Sir. 22, 10. Jeho jako za blazna jmějiechu ML. 77a. Blaznow bezčíslný jest počet Kruml. 84a. — Hlédaj, nenie-liť zlost, téměř vše snaženstvie své obrátiti na to, neda mlady blazny řekli: »toť jsú praví tovařišie!« Štít. uč. 36b. Zpievají o nich (paních a pannách) mlady blazny t. 62a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
blázn (jednoslab.), blázen, -zna m. blázen; bláhovec, pošetilec Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
blázn m. = blázen Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|