kacieř, -ě m.
kacéř, -ě m.
k střhn. ketzer
1. kdo se v rámci křesťanského společenství odchýlil od pravé víry nenáležitým výkladem učení Ježíše Krista, kacíř, bludař, schizmatik, heretik
2. kdo se odchýlil od pravé víry odmítáním novozákonního učení (zvl. člen židovské komunity) (sr. StčS s. v. „pohan“)
3. kdo se v rámci židovského společenství odchýlil od pravé víry nenáležitým výkladem Starého zákona
4. spodní, méně hodnotná část kmene s kořenem (?)
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 5. 2024).
kacieř, -ě, masc., kacíř, Ketzer; ze stněm. ketzer, katzer (»katzer« pokřikují v TomP. IV, 74 na Čechy křižáci, přitáhše ku Praze Zikmundovi na pomoc), a to z ř. καϑαρός, snad mediem itak, kde manichejská sekta καϑαροί nazývána Gazari Kl. — S. Dominik… jedny kacierzie přěhádal Pass. 413. Všěm oněm jako kaczyerzom životy otjěchu, neb sú kaczyerzy byli DalC. 90. kaczierz haereticus Prešp. 856. — Divoký kůň: equiferus id est ferus equus et silvestris, divoký kuoň, kaczijerz Lact. 60d, srov. pol. kacerz = divoký kůň. — Pařez (?): co se týče kaczyerzow plavenie a spúštěnie, z těch nic mlynář bráti nemá KolA. 3a (1479, podle souvislosti opak »lesu hornieho«, kmenů).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kacieř, kacieřský, kacieřstvo = kacíř, kacířský, kacířstvo
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.