Život a skutkové Ezopa, mudrce znamenitého, on živ jsa, kratochvílného působil, také jaký konec života svého vzal, tuto se pořádně vypravuje. Nyní opět v nově vůbec na světlo vytištěno a vydáno.

Vytištěno v Praze u Petra Antonína Benka léta 1696.

Ezop po všecky dny života svého vždycky byl hojný a dostatečný k učení jiných a štěstí ho služebníkem udělalo. Rodem byl z Frygie, kdež Troja město vystaveno bylo, z Amoru měst[…]text doplněný editorem[1]poškozený text ohraženého. Nad jiné pak lidí měl dlouhou nepodobnou tvář, hlavu velikou, čelo vysoké a černý byl, líce dlouhého, k tomu hrdla krátkého, lejtky měl veliké, nohy široké, usta veliká a hubatá, hrbovatý, břicha velikého byl. A to nejhorší do sebe měl, že se zajikal a breptal, takže neoddal mu Thersitovi, kteréhož Homerus v druhých knihách svých vypisuje. Ale zase lstí, chytralostí[a]chytralostí] chytraloſti a rozličnými žerty byl obdařen, takže všecko štěstí naprosto k tomu ho připravilo, aby služebníkem byl a jiné obveseloval. Když pak pán jeho porozuměl, že by k městským prácem neužitečný byl, do vsi ho odeslal, aby voral. Jednoho pak dne, když pán do vsi vyjel, šafář toho dvoru očesal zralé fíky a dal je pánu svému, řka: Pane, vezmi toto první ovotce roku tohoto z pole svého. Pán z toho vesel byl, řka: Jistotně to jsou převelmi čisté fíky;