Múdrý a ctný otec, přěřádný,
svému synu byl tak radný,
jakž jeho v radě neomýlil,
ač by sě sám byl pochýlil
[5] ke cti v poslušnéj vieřě.
Dosti rady v takéj mieřě
bylo od věrného otcě
ke všelikakéj pótcě.
Svój čin a úmysl mu pověděl,
[10] řka: „Synu, by ty věděl,
kterak s tiemto světem buda,
ač sě mě přěbyti udá,
k němužto máš čáky viece,
na má i na tvá léta zřiece.
[15] Jáť sem skrzě božie dary
člověk již tak velmi starý,
že práce snésti nemohu,
a z toho mocnému bohu
děkuji dlúzě a nakrátcě
[20] i jeho miléj, dobřiej matcě,
že sem sě tak krásně sstaral,
jakž mne žádný neukáral
ke cti za najmenší vlas.
Synu, dajť bóh dobrý čas
[25] život vésti na téj stopě,
jáť tobě dnes meč i kopie
vzdávaji u věrnéj vieřě,
[29r]číslo strany rukopisuzda bych na tobě rytieřě
dochoval z mého plemene,
[30] odtad dobré matky jmene,
jižto sem měl ve cti bohatě.
V tom ijeden přírok na tě
nesahá v tvých mladých letech,
jedno sám cti nebuď vetech.
[35] Méť jest vše plné žádanie,
byť věrné požehnánie
na tě z mého srdce pošlo,
jenž od otce míle vyšlo,
v stařiej vieřě to obnovi,
[40] jenž Jakob otjal Ezauovi.
Toť má prvnie rada, synu:
měj boha v každú hodinu
v srdci v ustavičnéj moci,
pokorně, ve dne i v noci.
[45] Jeho milú matku pomni,
jeho svatých muk sě domni,
by ti přěd očima byly,
pomni na to, synu milý.
Jeho rány k srdci blížě,
[50] znamenie svatého křížě
daj srdci přijieti zdravě,
jakž by vždy viděl pravě
jeho svaté umučenie,
ačť ho tu tělesně nenie,
[29v]číslo strany rukopisu[55] v dušiť jest vždy s tebú cěle,
v toho věř mocně, věrně, směle.
Hodin svých u bozě míle
nezapomínaj při síle,
by byl toho daru hlúpý.
[60] Almužny své nebuď skúpý
pro bóh i pro jeho svaté,
dojdeš tady cti bohaté.
Anjelu svému cti i zdravie,
pokloň[a]pokloň] peklut [sě]text doplněný editorem na každý den právě,
[65] jenžť jest dán u pravdě tobě.
Svatých ku pomoci sobě
chovaj na všelikých skutciech,
tak nebudeš v častých smutciech.
Měj na srdci to skrúšenie,
[70] by tě tvé čisté svědomie
vedlo od hřiecha tak bedlivě,
jak by nehřěšil tak smrtedlně,
neb hřiech život i smysl krátí,
novú hanbú sě oplatí.
[75] Starý, dávný hřiech při smiechu
často na mnohém člověku
všie dobré mysli vrah jest,
ktožkoli má k bohu čest,
ten jest hřiechem jako zvázán.
[80] Proto, synu, buď tiem kázán,
tak, jakž jest má viera k tobě,
nedrž rád hřiechu na sobě,
