pamatuje den třetí neb třidcátý neb úročnie, aneb kdy sě naň rozpomene, i jindy podobně k tomu, jakož jest tuto napsáno. Jinak za otce a za ženu jinak. Modlitva

É, milý hospodine, jenž si přikázal, abychom sě spolu milovali všich­ni a lítostivi milosrdně k sobě byli, uslyš mě hřiešného a duši mé ženy, sluhy své, jež jest před očima mýma skončala, již si mi byl dal, donidžs ty chtěl k tovařiství, na niž sem sě dnes rozpomenul, trudný den jejie pamatujě, v němž jest sešla s tohoto světa. Vyprosť ze všeho nebezpečenstvie pekelných krajin i z obvázanie muk všelikých a teskností, jakož si vyprostil Enocha a Eliáše z obecné smrti. Přijmi, hospodine, ji a přitovařiš ji svatým a výborným tvým. Ani, milý hospodine, daj jí škoditi poškvrně tělesnéj, aby za ni trpěla, těžko tebe strádajíci, ale daj vzíti prosby všech tvých svatých a milosrdenstvie svého velikého, aby odpuštěnie svým poškvrnám od tebe vzala a radost jměla tě poznajíci. É, přijmi ji, hospodine, ať upřiemo k tobě sě vrátí, jdúc z kraje našie temnosti. Vyšli proti ní své svaté anděly, ať odženú od nie všecka kniežata pekelná, a ukaž jí cestu k tobě. Poznaj, hospodine, své stvořenie, ješto j’ tvá moc svú múdrostí učinila, a dokonaj v něm svú dobrotu. Obvesel ji a zapomeň jí všech jejie starých nepravostí, v nichž jest shýřila, leč křehkostí, leč nesmyslem.

Prošiť, milý hospodine, prošiť já, kakž kolivěk neduostojný, jakož tvój veliký milovník prosil za svú matku svatý Augustin řka: Již odleknu srdcem po bolesti, již sem poplakal své mateře malú chvilku, ješto j’ před mýma očima umřela byla, ješto j’ mne mnoho let plakala, abych já živ byl před očima tvýma. Prolévám přěd tebú, bože mój, již jiné slzy za tu sluhu tvú, ješto z skrušeného duchu pocházějí, když znamenám nebezpečenstvie veliké dušě, ješto umierá v Adamovi, kakž kolivěk ona, jakž jest byla v Jezu Krista obživena, a ještě nejsúc s tělem rozdělena, tak jest živa byla, že tvé jmě chvále v jejie vieře i v skutciech jejie. Avšak nesmiem řéci, by od toho miesta,